25 Motivační foto/video Radmila Krejčová

Máme tu další pěkné video! Dnes je od Radmily Krejčové.

 

Mám nebo nemám poslat? Ale co, pošlu...

Letos bude mým choďáčkům 9 a 5 let, a mně 62.
Od mala mi říkali psí mama. Ale pejska jsem mít nemohla. Když jsem povyrostla, občas jsem nějaké štěňátko domů přinesla, jen jeden zůstal trochu déle – Lunar. Ovšem i ten musel k babičce na vesnici. Vzdala jsem to a místo živého psíka jsem od 12ti let začala odebírat časopis Pes přítel člověka (odebírám dodnes).
Roky utíkaly, vdala jsem se. Manželovi rodiče měli psa vždy, aspoň to, ale nebyli moji. Jednou přišel manžel s tím, že objednal štěně novofoundlanda, no páni, to je překvápko. A tak jsme přivezli Jeffa, a byl to úžasný, vyrovnaný obr. Jen moc nemusel vodu. Roky plynuly, my jakž takž dostavěli dům a nastěhovali se. To už Jeff nežil. Myslela jsem, že nadešla moje chvíle pořídit si psíka, ale ouha, manžel byl zásadně proti. Moc se mně líbily beardedky a tak jsem posílala dopisy chovatelům, abych měla co nejvíc informací. Když slavila naše dcera narozeniny, zastavilo u nás auto a pán z Prahy přivezl fenečku beardedky. Měla PP a pán ji nemohl udat. Nechal nám ji a odjel. U nás nastalo peklo, manžel zuřil. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Nakonec si zvykl. Moje radost ovšem netrvala dlouho. Ayryka podlehla v pěti měsících epidemii psinky, která se prohnala vesnicí a zabila víc jak 20 psů. A to byla Ája očkovaná. Já už měla jasno, pes už u nás vždycky bude. Na podzim jsem přivezla další beardedku. Ayryku Bel-Ami. Fenečku s nejkrásnějšíma očima na světe, neskutečně dlouhýma řasama a nádhernou srstí. Byly jsme spolu stále, naše procházky byly dlouhé, byla se mnou, když jsem se léčila s nádorem a tehdy jsem zjistila, že i tato nemoc mně hodně dala. Celý rok jsem mohla být s ní, tehdy jsem se začala těšit na důchod, který byl ještě daleko. Ájuška s námi byla 16 let a její odchod ještě teď zabolí.
K Áje se připojovali další pejsci. Bílá kulička labutěnka Ronysek, šikulka taneční. Ve svých 13ti letech přišel po smrti manželových rodičů Flíček. Pejsek, který i v tomhe věku byl nadšený, když se mohl něco nového naučit a byl s námi až do 19ti let. Ještě za života Áji jsem přemýšlela, jaký pes k nám přijde, až ona nebude. Rukou po operaci jsem jen horko těžko zvládala učesat její srst. A v časopise jsem uviděla chodského psa. A tak jsme měli svého prvního choďáčka Noxe z DZ - Dyka. S ním jsem poprve začala chodit na cvičák. Nic jsem neznala, ale pustili jsme se s vervou do cvičení. Dyček je pes s vlastním názorem.Musela jsem být vždy aspoň o krok napřed, aby on nevycvičil mě a nevedl výcvik po svém. Mistr v otevírání všeho, ani visací zámek ve kterém zůstal klíček, nebyl pro něho problém odemknout. Začali jsme jezdit na psí tábory, potkávali úžasné výcvikářky, hlavně Anička Malířová nám moc pomohla. Podařilo se nám složit tři zkoušky, dokonce ZM. Ty jsem od Dyka dostala jako odměnu za trpělivost. Ovšem co opravdu nemá rád, tak to jsou výstavy, ale i tak se mám podařilo získat titul JSCH, CHČR a titul nejlepší pracovní pes Klubové výstavy. Dnes Dyk dělá hlavně společníka na výletech manželovi. Jen letos spolu byli 7x na Králickém Sněžníku. Když jsem se pomalu dostávala do kynologického výcviku, začala se vkrádat myšlenka na dalšího choďáčka. Dyčkovi byly čtyři roky a narodil se Orsid Krosandra - Sid. Psík, které jsem asi dostala z nebe za odměnu. Radost se kterou pracuje, jak se chce učit, je úžasná. Cvičíme tak, aby nás to bavilo, proto zkoušíme i tanec, chytá talíř, zkoušíme obedience, sportovku, agi překážky a v neposlední řadě máme doma hlavolamy. Všechno s námi zkouší i Dyk. Loňský rok byl rokem snů. V každém závodě jsme byli do 3. místa, udělali 3 zkoušky ( už jich máme 9). Zkusili jsme MČR v obedience neuznaných plemen a v OB-Z získali 2.místo se stejným počtem bodů jako první psík. Ale největší radost jsem měla, když nás na Javorce v Č.Třebové vyhlásili vítězi v poslušnosti ve všech závodech, které tam loni pořádali. To byl neskutečný, splněný sen. Budeme pokračovat dál, snad se nám podaří přidat nějakou zkoušku. Jsem pyšná, že všechno se nám podařilo jen pozitivní metodou. A když se něco nepovede, to přece nevadí, jsme parťáci. Jen doufám, že spolu ve zdraví budeme ještě hodně dlouho.
Zdraví vám všem přeje Radka a její Kluci Dyk a Sid

Na jejich video se můžete podívaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=JoNWhxk7y04

 

Zaujala vás soutěž? Zúčastnit se můžete i vy! Připravili jsme si pro vás spoustu skvělých cen. Více informací se dozvíte zde: http://pespritelcloveka.cz/kategorie.aspx/ostatni/clanek/tocte-a-fotte-dal-videosoutez-pokracuje-i-dalsi-mesic

(Příspěvek neprošel redakční ani jazykovou úpravou.)

Publikováno: 17.2.2016 9:52:36
Kategorie: Aktuální fotosoutěže
Rubrika: Únor