Anketa pro statečné…

Mít dnes jiný názor je téměř trestný čin, vlastně vůbec mít svůj názor a prezentovat jej znamená mnohdy ataky druhých, a to i velmi osobního charakteru. Bohužel se s tímto chováním setkáváme dnes a denně i v oblasti, která kdysi lidi spojovala – kynologii. Mám pocit, že nejvíce křičící a agresivní jsou majitelé „již“ prvního dvouletého psa či „chovatelé“ s jedním vrhem. Odborníkem na chov a výcvik psů je dnes každý, kdo má svůj profil na Facebooku… Hluboce si vážím chovatelů, kteří kvalitu vrhu nespatřují v jednom multišampionu v něm narozeném. Chovatelů, kteří shánějí informace o rodičovském páru, sestavují jej s jasnou vizí respektující především otázky předpokládaného zdraví a povahy. Chovatelů, kteří neopakují spojení jen proto, že doma mají fenu a psa… Být Chovatelem dnes není rozhodně jednoduché, protože často čelíte atakům lidí, kteří o psech nevědí vůbec nic, kteří odmítají respektovat cokoli… A často jsou tito Chovatelé stejnými členy stejného klubu jako množitelé, byť s PP. Mají můj hluboký respekt a díky. Stejně jako ti, kteří odpověděli na naše otázky. Otázky možná trochu nepříjemné, ale ilustrující naši dobu. V čísle 5 našeho časopisu, které je nyní ještě na trhu vám přinášíme první část odpovědí na tyto otázky (dokázali byste na ně veřejně odpovědět i vy?):
Ilustrační foto: K. Kopcová

1. Co všechno může ovlivnit chovatel u štěňat do 8 týdnů? Co je v tomto období podle vás podstatné?
2. Nakolik odhadujete například u DKK (pately – podle plemene) genetickou zátěž a nakolik coby věc výživy, pohybu u majitele?
3. Můžete u svého plemene dnes s čistým svědomím říci, že PP je u každého vrhu zárukou zdraví, povahy v tom nejlepším slova smyslu? Vnímáte toto obecně i u jiných plemen?
4. Mnoho plemen dnes zažívá boom a počet odchovaných vrhů převyšuje poptávku kvalitních zájemců o ně. Je tomu tak i u vašeho plemene? (pokud ano, kolik procent vrhů zhruba je navíc či není přínosných pro chov?)
5. Má být každý chovný pes či fena využit v chovu? Dříve vhodnost spojení posuzoval poradce chovu s ohledem na krevní linie, specifika obou jedinců. Je dnešní volný chov, kdy nelze žádné krytí zakázat, opravdu vždy přínosem pro vývoj plemene?
6. Víc a víc se dostáváme k bodu, kdy barva už prostě nebude podle standardu plemene, stejně jako výška, stejně jako povaha... Protože několik lidí si řekne: "Není to spravedlivé a je škoda toho mého jiného (raritního) jedince nepoužít v chovu." Prakticky zmizí selekce. Co si o tom myslíte?
7. Velmi často se v časopise setkáváme s vzájemnými ataky chovatelů jednoho plemene, kdy neexistuje nikdo uznávaný pro napsání portrétu, svých rad či zkušeností… Mnohý autor je poté napadán, shazován v drtivé většině mladými nezkušenými majiteli psů… Proč mezi lidmi není respekt, proč lidé nejsou schopni přijmout jiný názor, zkušenost, když je spojuje to hlavní – psi?


Na tyto otázky nám v č. 5 odpověděli: Bc. Vladimíra Tichá, lakeland teriér, tisková mluvčí ČMKU, poradkyně chovu Klubu chovatelů teriérů
Petr Studeník, anglický kokršpaněl, předseda Cocker Clubu CZ
Iveta Nováková, foxteriér a flanderský bouvier, předsedkyně Klubu chovatelů foxteriérů
Monika Švarcová, poradce chovu Klubu border kolií

Jak na poslední otázky odpověděla Iveta Nováková?
5. Dobrý chovatel, který odchoval několik generací, tedy takový chovatel, u kterého když se podíváte na psa, poznáte, že pochází právě z jeho chovatelské stanice, vám na toto musí odpovědět jednoznačně, bez selekce nejde dojít k cíli. Někdy se mě chovatelé ptají, kterým psem mají nakrýt svou fenu, aby se posunuli, a já jim možná neomaleně řeknu, aby si koupili jinou – lepší fenu, protože vidím a vím, že jejich jedinec má takové nedostatky, které se v chovu odstraňují tak těžko, že na to potřebujete ne jednu, ale čtyři generace. Jenže ne všichni chovatelé si mohou dovolit držet čtyři generace matek a na těch prvních nechovat, takže opakovaně tak produkují potomky z té první průměrné či podprůměrné matky, a to vlastnímu chovu samozřejmě neprospívá.
I přesto jsem zastáncem toho, že za chov si zodpovídá chovatel, který ho financuje a je pod ním v rodokmenu i podepsán. Neměl by mu do toho vstupovat někdo třetí, který direktivně z pozice své funkce nařizuje, přikazuje a zakazuje.
Začínající chovatelé často hledají výmluvy, proč jejich odchovy nejsou úspěšné oproti odchovům dlouholetých chovatelů, ale moje zkušenost je, že se často nesnaží sebevzdělávat. Někdy mám pocit, že ani nevědí, jak má správně jejich plemeno vypadat, nehledají kvalitní konkurenci, s kterou by se mohli poměřit, ale hledají cesty k lehce získaným titulům, kterými by se mohli chlubit na sociálních sítích.
Selekce nejen musí být, ale musí být nastavená zdravě. V našich chovech (klubech) totiž existuje i opak, kdy jsou chovné podmínky nastaveny extrémně náročně. Nedávno jsem byla u jednání, kdy zástupce jednoho klubu řekl, že ze 100 narozených štěňat se jim zpět do chovu vrátí dva jedinci, vše kvůli tvrdé selekci v podobě chovných podmínek. To považuji za stejně špatné jako chov bez selekce.

6. V době, kdy jsem s kynologií začínala, existovaly pro lovecké psy dva zkušební řády (pro ohaře a malá plemena), v nichž bylo několik zkoušek, do kterých se vešla všechna plemena, a buď na ty zkoušky psi měli, nebo ne. Dnes máme několikero zkušebních řádů, kdy existují stejné zkoušky pro skupiny plemen podle jejich schopností a ještě v rámci těchto specifických ZŘ jsou plemena, která mají výjimky v disciplínách. Ale netýká se jen loveckých psů, i ve sportovní kynologii nabobtnaly druhy zkoušek do úctyhodných počtů. Máme zkoušky pro ty, kteří nestopují, nebo nedělají obranu, anebo nedělají ani to ani ono, a ještě mají reakci na střelbu. Rozsekali jsme zkoušky na zkoušky z oddílů, že se obávám, že jednou bude zkouška jen z povelu „sedni“. Jestliže zkouška jako taková má být selekcí, pak jsme zkoušky upravili tak, aby touto selekcí prošlo co nejvíce psů.
Ještě markantněji je to vidět u výstav. V ČR se ročně pořádá téměř 300 oblastních a krajských výstav. Je zajímavé, že v sousedním Slovensku mají těchto výstav pouze 10. K čemu má pes 40x titul krajský vítěz? Je takto úspěšný pes skutečnou zárukou kvality?
Nevím, jestli někdo přemýšlel nad tím, kolik na běžné výstavě padne známek, a jakých. Je to totiž další velmi zajímavá sonda do selekce psů. Unijní systém Dog Office ukládá statistiku zadaných známek na výstavách, takže např. v letošním roce na sobotním DUO CACIB byla udělena celkem 2979x známka výborná, 690x známka velmi dobrá, 55x známka dobrá a 1x známka dostatečná. 294x známka velmi nadějná a jen 18x nadějná. Nejsou tohle jasná čísla o tom, že my nechceme selektovat, ale chceme jen být selektováni pozitivně?

7. Nevím proč, ale je to tak. V dobách mých začátků byli pro mě chovatelé, kteří chovali moje plemeno 20-30 let, ikonou. Ani v nejmenším jsem nepochybovala, že už jen za tu trpělivost zasluhují uznání a moji úctu. Ráda na tu dobu i lidi vzpomínám, protože mnozí již nejsou mezi námi, ale jejich zkušenosti a informace, které jsem od nich získala, mi zůstaly.
O to víc mě překvapují mnozí současní začínající chovatelé, kteří si pořídí a vycvičí prvního psa a hned vystupují jako znalci plemene. Díky sociálním sítím se dokáží natolik zviditelnit, že vlastně nikdo už nepřemýšlí nad tím, jestli za krásnými fotkami a nespočty videí jsou i skutečné výsledky. Takhle jsem viděla sérii krásných fotek z poměrně náročných zkoušek, které majitel prezentoval ve stylu „já a můj pes na zkouškách“ a jaksi zapomněl napsat, že na těchto zkouškách se psem neuspěl. Album získalo nespočet lajků a blahopřání a můj neskutečný údiv, v jaké době to žijeme… Nepopírám, že jsem dost často zaskočená tím, kdo všechno, myslím tím lidi s minimem zkušeností, si dovolí založit či otevřít výcviková centra, školy handlingu nebo upravovat psy na výstavy. Nezřídka se jako rozhodčí v kruhu na výstavě setkávám s amatérsky upraveným foxteriérem a majitel se brání, že pes byl upravovaný v profesionálním salonu za nemalé peníze.  
Již vůbec nejsem schopná pochopit dobu, kdy si lidé koupí psa a pak ho dávají vychovávat do psích školek. Psa si přece pořizuji proto, abych s ním trávila čas a vychovala si ho k obrazu svému. Pokud ho mám odkládat k cizím lidem, protože na něj nemám čas, postrádá smysl psa vůbec vlastnit.

První část ankety najdete v čísle 5, které je stále v prodeji. Další dvě části připravujeme do čísla 6 a 7.

Publikováno: 21.5.2018 14:37:24
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní