Čím vás dokáží vaši psi spolehlivě vytočit?

Nedávno mi jedna čtenářka napsala, jaké mám velké štěstí na hodné a poslušné psy… Ano, mám skvělé psy a přála bych si mít tuhle psí partu až do konce svého života. Nicméně se všemi byla a je nějaká práce, každý je naprosto jiný. A s klidným srdcem mohu napsat, že ani jeden nesplnil očekávání či představy, se kterými jsme si je pořídili… V tomto ohledu mám šťastnou povahu – nevadí mi to a jsem vděčná za cestu jinou, než jsem si na počátku naší společné cesty uměla jen představit. Nicméně rozčílit mě naši psi samozřejmě umějí a některými svými slabůstkami mě točí stabilně. Třeba…
Třeba nejstarší fena velkého černého špice Andělka. Tam, kdy ostatní psi dávno přijmou pravidla, ona celý život vymýšlí věci jinak. Nicméně roky mě točí její potřeba na vycházkách x-krát vykonávat velkou potřebu (tedy v jejím případě malou jak od králíka), kterou ale musíte uklidit. Neb miluje chodníky, přechody pro chodce a místa, kde je x lidí… Nicméně ke stáru snad dostala rozum. Činí tak již jen dvakrát za vycházku. Ale začala při chůzi nahlas prdět. Bez ohledu na stravu, a na zahradě jsem ji ještě nikdy neslyšela! Na vycházkách ji slyší lidé široko daleko a pochybuji, že ty zvuky přiřadí k černému „voříškovi“.

Kříženec rotvajlera Montík je náš aristokrat a klapot jeho protézy to jen potvrzuje při každém jeho kroku. I ve svých deseti letech ale odmítá zrychlit, byť má auto za zadkem. Odmítá zrychlit na přechodu, kdekoli, kde to chci já, bez ohledu na nabízené bonusy či můj výhružný tón. A taky žaluje. Hodinu dokáže monotónně štěkat, pokud se ve smečce děje nějaká nepravost. Leží na své matraci a dělá jen baf, baf, baf. A tak vás v noci probudí a vy ve své posteli víte, že Andělka zabavila Dárkovi pelech. A musíte tam jít, protože i když si to Dárek a Anděla dávno vyjasnili (Anděla mu ho zabavila), Monty to považuje za věc nutnou k řešení.
Jezevčice Hepinka je navzdory původu „výstaváků“ zabiják od narození a výčet jejími zuby zavražděných tvorů od šneků po domácí (naštěstí většinou sousedovic) králíky by byl poměrně dlouhý. Nicméně ke stáří se zklidňuje, možná „pomohla“ i ztráta mnoha jejich zubů. Nicméně roky je dokonalá v kladení svých „min“ po naší příjezdové cestě. Ač máme obrovskou zahradu, chodí jen tam a věřím, že TO zakrývá i listy. Můj muž už prohlásil (s jedním jejím pozdravem na botě), že naučit psa poslušnost umí každý blbec, ale tohle odnaučit tohoto psa je zjevně vyšší liga, kterou neumím. Má pravdu, vyhrává Hepina.
Kříženec středoasiata Merlin je můj bájný jednorožec, ale autistický. Nelze jej uchopit, žije jen pro mou osobu. V dešti, sněžení se vyhrabe z teplého kotce a na svých nemocných nohou bude hodiny čekat u brány, až přijdu domů. Roky nespolupracoval s nikým jiným z naší rodiny a i dnes se občas stane, že jej třeba dcera prostě nedokáže zavřít do kotce. Udělala z jeho pohledu „něco“ špatně. Nejde přemluvit, musím přijít já. Pak se usměje a zapluje do kotce s úsměvem: „Chtěl jsem tě jen vidět.“
Moskevský strážní pes Burák je něžný, poslušný obr pes. V prvním roce života byl na zabití prakticky denně, neb co našel na zahradě, nosil na velkou hromadu či do svého kotce a pak vše hlídal proti zbytku smečky. Na JEHO hromadě tak skončil třímetrový mladý stromek, rákos z plotu, boty, misky, hrábě, dýně, cokoli… Naštěstí ho to přešlo. Nicméně si dnes absolutně není vědom své síly a osmdesáti kil. Jednou za čas jej chytne rapl, kdy kolem vás lítá, vrazí do vás a nevšimne si, že jste odletěli x metrů. Většinou se pak upřímně diví, proč to dítě na zemi brečí, a něžně jej olizuje – chudáčku, co se ti stalo? Ale úmysl to od něj není, neb sám již x krát vrazil do stromu či do kotce. Nu, a lehce podobné chování projevuje každý den, když jdeme na vycházku. Skočí a omylem vyleje kýbl vody, či mi omylem stoupne na nohu, anebo mě omylem omotá vodítkem či dá pusu, že mi ulomí zub. Asi za to nemůže, ale čím víc křičím, tím víc mě ujišťuje o své přízni a radosti. A tím větší jsou mé ztráty a chuť ho zabít. Každodenní perpetuum mobile.
Dáreček je border kolie – pes citlivý, poslušný, ale… Ale uřvaný. Bože, jak on miluje hlídání a vyžívá se v něm. Má pronikavý štěkot a jeho ataky do plotu na kolemjdoucí jsou zárukou toho, že by k nám nikdo nevlezl. Zatímco moskevák Burák v klidu vše sleduje a vyletí, jen pokud je třeba, Dárek miluje „svou důležitost“, kdy se stává vůdcem obří smečky. Faktem je, že se ho lidé bojí nejvíce… Ostatně když míjíme na vycházce lidi, rád sklopí hlavu a upřeně si je prohlíží krok za krokem, pomalu jak šelma. NIKDO nemá respekt z Buráka, Merlina, ale jen z něj. Minule takto „vycouval“ dvojici, se kterou jsme se měli míjet na mostě. Paní při pohledu na něj znejistila: „Pitbul, a půjde do nás!“ Zase jedna nula pro drsňáka Dárka.
Škubánek je štěně border kolie a poslední měsíc pro mě představuje největší zátěž na nervovou soustavu. Kořistník s jasným názorem a jasným tahem na bránu, který změnil mé celkem poklidné vycházky s pěti psy v kovbojku, horor i komedii pro druhé. NIKDY nezapomenu, jak ve svých necelých čtyřech měsících našel v lese odhozenou použitou dětskou plínu a snažil se ji sežrat. Samozřejmě na žádné lákání, volání, sliby ke mně nepřišel (nepřijde zatím ani v klidu s hračkou). Chytl mě fakt rapl a odhodila jsem vodítko Merlina, Andělky, nechala napospas Montyho a šestiletého syna Františka na úzké cestě a jala se honit štěně s plínou v tlamce. Vyběhli a seběhli jsme x-krát vysoký železniční násep, křoví, nekřoví… Riskla jsem i průchod lidí kolem ostatních psů s malým Fandou – tedy psům by se nic nestalo, takže jsem obětovala cizí lidi, což vlastně není takový problém, že? Prostě mezi námi dvěma to bylo kdo s koho. Až když Škubánek zůstal zcela vyřízen ležet, sebrala jsem mu plínu a mohla se vrátit ke zbytku smečky. Zpocená, vyřvaná, doškrábaná od větví, naprosto vyřízená. Škubánek na konci vodítka sotva šel, ale…  Kočičí h… ještě stihl najít a sežrat a výraz, který měl v tu chvíli v očích při pohledu na mě, říkal vše – nebudeš mít NIC zadarmo.


Ano, každý pes i každý člověk je jiný, NIKDO není dokonalý – tedy podle našich představ. V soužití se psy považuji za podstatné, nebrat jejich chování osobně, jako atak, naschvál. U lidí mi to ještě moc nejde. Vždyť chování je jen informace a příště si tedy dám ve stejné situaci pozor, naučím je věci jiné. Nu a někdy po letech (viz příjezdová cesta a Hepina) stisknu jen zuby a vím, že s tím nehnu. Máme krásnou, velkou a souladnou smečku, která i díky tomu zažívá bohatý život. Možná je to proto, že za ně věci podstatné rozhoduji vždy já. Mají pevná pravidla, stejná, neměnná a moji pozornost a i to, co dnes opravdu moc u mnoha lidí postrádám – nechávám jim psí život. U nás jsou to skutečně PSI s individuálními povahami, potřebami, nicméně s respektem k fungování rodiny a její nedotknutelnosti. A žijete se nám v tom všem dobře.

Čím vás dokáží vaši psi spolehlivě vytočit?
Krásný podzim

Stanislava Čermáková

cermakova@pespritelcloveka.cz
Úvodník z aktuálního čísla 11 PPČ, které je nyní v prodeji.

Publikováno: 3.11.2017 10:52:51
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní