Majitelé pěti fen a dočaskáři - POZOR!

Ve středu 1. 11. 2017 nabyla účinnosti jedna z nejrozsáhlejších novel veterinárního zákona v jeho historii. Novela přináší řadu změn zejména směrem k chovatelům psů a provozovatelům útulků pro zvířata s cílem usnadnit kontroly těchto zařízení a omezit existenci problémových chovů (tzv. množíren). Malým zemědělcům novela přináší liberalizaci pravidel pro provádění domácích porážek a také rozšíření možností přímého prodeje jejich produkce. Pro její plné pochopení jsme požádali o spolupráci a zodpovězení dotazů „jejího tvůrce“ - ústředního ředitele Státní veterinární správy MVDr. Zbyňka Semeráda.
Mnoho majitelů psů je zmateno a problém nepochopení začíná již u bodu, kdo je brán zákonem tedy i novelou jako chovatel?
Chovatelem je podle § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona: „každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu.“
Co se stane, když si rozepíše psy, resp. feny, rodina mezi sebe?
Pro řádné splnění oznamovací povinnosti chovatelů žijících ve společné domácnosti se počet fen sčítá. 
Týká se to i fen kastrovaných?
Při oznamovací povinnosti chovu pěti a více fen se nerozlišuje mezi fenami kastrovanými a nekastrovanými, oznamovací povinnost tedy platí v současnosti pro obě skupiny stejně.
Kdo jsou chovatelé služebních psů, psů se zvláštním výcvikem, vodicích psů, asistenčních psů, psů určených k odhalování výbušnin a loveckých psů? Jací jsou to psi? Jak a komu prokáží majitelé, že jejich feny patří do jednotlivých vyjmenovaných skupin?

Služebními psy se míní psi ozbrojených sil, psi určení k vyhledávání výbušnin, psi policejní, psi vězeňské služby, celní správy, a vojenské policie.
Za psy se zvláštním výcvikem se považují psi asistenční a vodicí.
Definice loveckého psa, na kterou se vztahuje výjimka z oznamovací povinnosti, je uvedena v § 44 odst. 1 zákona o myslivosti:
„Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu. Potvrzení o složené zkoušce vystavené jejím pořadatelem je veřejnou listinou.“

Aby se na chov vztahovala výjimka z oznamovací povinnosti, musí mít fena osvědčení o složení příslušné zkoušky, či o zařazení do výkonu služby.
Majitelé tuto skutečnost prokáží předložením příslušných listin veterinárním inspektorům krajské veterinární správy v případě probíhající kontroly.

Bližší specifikaci těchto pojmů najdete v časopise i odpovědi na otázky další: Co čeká majitele, který má tedy pět a více fen a vše řádně nahlásí? Budou mu chodit kontroly, bude platit zvýšené poplatky…? Komu a k čemu má tedy tato informace sloužit? Co se stane majiteli, který tuto povinnost nesplní?

Druhá část otázek se týká tématu dalšího: Patřím mezi dočaskáře, kdy se starám o psy týrané a bez domova, a to po dobu, než jim najdeme domov. Je tomu tak, že pojem „dočaskář, azyl“ náš právní systém nezná, a proto se musím „stát útulkem“?
Pojem „útulek“ je v současnosti explicitně zmíněn v řadě předpisů, do novely veterinárního zákona však neexistovala konkrétní definice ani oficiální evidence těchto zařízení. Platí, že právní systém v současnosti nezná pojem „dočaskář“. Zda je zařízení/osoba/spolek útulkem, vyplývá z jeho činnosti, bez ohledu na název. Je jasné, že v praxi jsou tyto činnosti rozmanité, a tak může u tzv. „dočasek“ docházet k péči o zvířata toulavá či opuštěná („nalezenci“), ale také zvířata původně týraná, která jsou v tzv. dočasné péči, nebo která již byla vyvlastněna státem nebo přímo darována původním chovatelem; či zvířat darovaných, o které se jejich původní chovatelé již nemohli z různých důvodů postarat.

I když je práce dobrovolníků – „dočáskářů“ z hlediska individuální péče o zvířata důležitá a častokrát nedoceněna, není cílem, aby se v jednotlivých domácnostech takto psi chovali. Mezi argumenty proti patří např. nákazové hledisko, sousedské spolužití, nutnost zajištění speciální péče a další aspekty. Dobrovolník by měl být tedy logicky vždy zastřešen nějakým útulkem, který mu zvíře svěří na určitou dobu, poučí ho o možných rizicích a specifické péči podle konkrétního zdravotního stavu. I když je z hlediska počtu držených psů činnost větších městských útulků často kritizována, je potřebné si uvědomit, že některé oblasti patří do rukou profesionálně vyškoleného personálu. Základním úkolem útulků je tak poskytnout prvotní péči zvířatům „z ulice“, zamezit šíření infekčních či parazitárních nemocí a najít zvířatům co nejrychleji nový domov.  

Kdo a jak se má takto registrovat?
Co to přesně obnáší a co se změní v mé aktivitě?
Souvisí to i s možností pořádat finanční sbírky apod.?
Proč je tato potřeba a co nám, dobrovolníkům v této sféře, přinese?

Mnohé další praktické a konkrétní otázky, které jinde nenajdete – jen u nás – v novém čísle Pes přítel člověka 12, již jen týden bude v prodeji!

Publikováno: 8.12.2017 12:11:10
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní