Nechte psu jeho dětství! A ona dnes tak modní „socializace“ má mít svá pravidla, jinak…

To jsou dvě z témat v novém materiálu Stanislavy Čermákové, které najdete v novém čísle Pes přítel člověka.

„Majitele štěňat bych dnes rozdělila do tří kategorií: 1. Štěně od prvního dne má jasný cvičební plán, obrovská zřetel je brána na „socializaci“ a podle příruček, trenérů se prostě jede. Občas bez ohledu na jeho fyzické schopnosti a možnosti a možné dopady – například u agility. Mnohdy majitel padne, přestane stíhat vše ostatní. Začne být i velmi podrážděný – to náročné štěně „žere“ tolik času! S prvními neúspěchy, resp. chováním mladého psa, jež není v popisu, je deprimován, neb on dělal vše správně a na 110 procent.

2. Štěně může vše. Jak roztomile se s každým cizím člověkem i psem vítá, jak „statečně“ vrčí a štěká na větší psy, jak krásně nás za obdivných pohledů okolí protáhne parkem. A vše nehezké jej pak samo přejde a začne jednou poslouchat. Tedy až vyroste z „puberty“. A ta u některých asi nekončí… Musíme být přece trpěliví, vše chápaví! Až do dne, kdy majiteli bouchnou příslovečné saze a nic nechápající pes letí vzduchem, anebo je nabídnut dál jako hyperaktivní či problematický.

3. Štěně je vychováváno, denně x-krát dostává informace, co může, nemůže. Tak, jak chvíle život přináší. Přiměřeně věku, svým fyzickým a psychickým schopnostem, možnostem a se spoustou „jen“ her, volna, kdy je ale dbáno na jeho bezpečí. Našemu Škubánkovi jsou nyní čtyři měsíce a naší prioritou již měsíc je, aby nežral h…, která na vycházkách najde a po povelu „fuj“ musí cokoli pustit z tlamky. Tam je moje pozornost, důslednost a čitelné chování. Ostatní věci, jako jsou „sedni“, „lehni“, „zůstaň“, okolo je vše o hře, kdy absolutně neví, že vlastně cvičí.
A vrátím se ke zlu dnešní doby – socializaci štěňat.

Tedy v překladu mnohých vystavovat štěňata uměle vytvořeným skupinám psům, lidí, stále novým vzruchům, aby si „zvykala“. Štěně přece musí získávat jistotu, vyrůstat v pocitu bezpečí. Vážně si myslíte, že miminko – psí i lidské – zvyknete na svět tím, že je budete brát na hlavní nádraží, kde bude hlazeno, očucháváno každým člověkem či psem? Ne, neříkám, že má žít chráněno ve skleníku, ale mnohdy lidem chybí přiměřenost, cit pro situaci, náročnost i možnosti našeho štěněte. Na táborech se mi už tisíckrát potvrdilo – psy nejhůře se chovající k ostatním psům najdete vždy ve skupině těch, kteří je „socializovali“ ve skupinách na volno puštěných psů. Naopak nejvyrovnanější psy najdete překvapivě na druhé straně – tam, kde žili na zahradě, chodili se venčit s majitelem na louky, možná potkali člověka či psa jednou dvakrát do roka. Takoví zvládnou pak tábor se stovkou psů mnohem lépe než psi ze školek a cvičáků. Proč? Protože nemají žádné, tedy ani špatné zkušenosti! Proto jim stačí dát správné informace, co dělat mají a vše jde velmi rychle. Na rozdíl od psů zklamaných…

Žijte svůj život a psovi nechte ten jeho!
Pes mnohdy nahrazuje majiteli sociální vazby, které mu v životě chybí, nebo jich není schopen. Věřte, že stále častěji se setkávám s nešťastným majitelem, jehož pes štěká na vše, vyjíždí po cizích psech, nejde přivolat, likviduje byt apod. Vše, co pes dělá, je špatně, ano v této fázi to již tak může navenek působit, ale na počátku byla jen dlouhodobá a stabilní nespokojenost člověka se psem. Mnohdy majitel na svém psu tak moc visí, je pro něj jediným partnerem, kamarádem, že neustále koriguje jeho chování, neustále jej sleduje, řeší. Nechápe, proč se pes „stále jen horší“, ale… Vydržel by tuto přemíru pozornosti lidský partner? Nastupuje fáze zloby na psa (jako u partnera, jenž zklamal), často velmi prudká, nepřiměřená, nic neřešící, jen trestající. A fáze poslední – majitel se hroutí sebeobviňováním, co psu udělal, strachem, že pes se na něj vykašle a obavou ze samoty. Pes může cokoli. Tedy do bodu, kdy se majitel oklepe z vin a opět zaměří veškerou pozornost na psa… U podobných typů majitelů je podle mě navíc neštěstí, pokud žijí se psem v bytě, kde je pes pod jejich stálou kontrolou a nemá možnost „nadechnout se“. Pokud je na zahradě, má možnost hlídat, lítat si, jak chce, dovede i regenerovat duševní síly a lépe takového člověka unést. Prostě aspoň chvíli má i pes jen svůj psí život.
Kompletní článek najdete v Pes přítel člověka č. 10 (v prodeji PPČ č. 1O již jen do čtvrtka!)

Publikováno: 16.10.2017 12:50:59
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní