(Nejen) o výživě a odpočinku psa

„Občas se u některých článků zarazím nad některými větami, jako například: „Krmte psa jako psa, opravdu nemáte doma vlka.“ On ale vlk anebo malý jezevčík patří k masožravým šelmám a odpovídá tomu i tvar jejich zubů. A je dost veliké procento pejskařů, kteří nemohou dlouho odnaučit svého psíka požírat mršiny či dokonce výkaly. Dokonce se v těchto věcech i vyválí. Proto psovitá šelma vlk a také pes jsou masožravci, ale i mrchožrouti. Například rys mršinu nesežere.“ Tak začíná velmi zajímavé zamyšlení Františka Hracha v novém čísle Pes přítel člověka č. 11, které si nyní můžete zakoupit. A pokračuje: „Při mé návštěvě u pana pplk. Ing. Karla Hartla jsme si popovídali přes tři hodiny o zajímavých věcech při šlechtění vojenských psů. Dostali jsme se až k rozdílům při dřívějším a dnešním krmení psů.“

„V chovatelských stanicích bylo 3500 psů. Byly v Karlových Varech, v Chebu, v Domažlicích, v Libějovicích – ta byla největší a v ní se dělaly různé pokusy, například koridory štěňat nebo pachové práce. Další stanice byly v Sušici, ve Znojmu a v Bratislavě. Byl to obrovský počet přísně šlechtěných služebních psů pod zkušenými odborníky. Takové šlechtění s tímto počtem odborníků a psů se již nedá udělat s jedinci chovatelů, kteří mají hlavně nejednotné chovatelské metody se spoustou chovatelských chyb. Jednotné nařízení, co se týká krmení služebních psů, ukázalo výhody, ale i nevýhody ve složení potravy. Jako vojenský záklaďák jsem věděl, že v žaludku psa je kyselina solná 10x silnější než u člověka. Dneska vím, že fosfor z hovězího masa převládá 16x víc a z kuřecího masa dokonce 17x víc než vápník. Když se pes krmil pouze syrovým masem a nedával se vápník například v podobě rozemletých skořápek, ve stravě převládal fosfor nad vápníkem a na psu to začalo být vidět. Jestli pes nedostával syrové maso a dostával více vápníku a to i v podobě injekcí, začal se naopak odvápňovat. To se mi stalo u štěněte Rafa, kterého jsem měl na revers od vojska po vojně. O poměru fosforu s vápníkem se toho moc v té době ještě nevědělo.
Jestli pes dostává jenom vařené maso, zažívání se u něho ulehčí, ale svalstvo zažívacího traktu chabne. Tělo nemusí produkovat ani tolik kyselinu solnou, aby zpracovala spolykané kusy masa. Vařením se maso teoreticky natrávilo, podobně jako u dospělých vlků, když krmí své potomky vyvrhovanou potravou. Rozdíl je, že přirozené natrávení potravy samicí a samcem dodá do potravy svým potomkům základní imunitu. Ta se vařením nepředá. S převažující měkkou stravou chabnou i dásně, když pes nemusí kousat tuhé maso a hlavně kosti.   

Ono to s krmením vojenských psů před desítkami let nebylo až tak jednoduché. Maso se zdražovalo, vojenských a policejních psů byl veliký počet, proto přicházela různá nařízení o šetření peněz, a to hlavně na potravě pro psy. Nařízení bylo pro úpravu psí stravy ale směrem, aby psi podávali vysoké výkony. Většina psů měla dva psovody, a tak psi sloužili, jak se říká, ve dne v noci.

Na vojenských chovatelských stanicích se začalo pozorovat, že psi jsou neodpočatí a nevyspaní. Například se poznalo, že pro trávení je velice důležitý odpočinek. Ale samotný odpočinek je mnohem složitější. Bylo toho moc k probádání, než se došlo k závěrům.“


K jakým závěrům došlo? Jak vypadala krmná denní dávka? Jak podobné či rozdílné je trávení psa a vlka? To vše a mnohem více s úvodním článkem MVDr. Milana Štourače najdete v novém Pes přítel člověka č. 11 právě nyní v prodeji!


Publikováno: 25.10.2017 13:35:03
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní