Vyjádření R. Desenského ke kauze Šaryk
Dobrý den.
OS Místo mě kontaktovalo telefonicky v neděli 21.8. s tím, že nutně potřebují pomoc s tříletým NO, který pokousal v dopoledních hodinách dobrovolnického pracovníka útulku, a žádalo mně, abych si psa vzal. Po příjezdu do Nové Paky se ukázalo, že se nejedná o tříletého NO, ale více než pětiletého křížence. Přítomní mi podrobně popsali způsob, jakým pes za člověka zaúčtočil a také, že se obávali napadenému pomoci. Nakonec se jim prý podařilo po dlouhé době psa zatlačit do volného kotce, tam ho zavřít. Pes neměl, vodítko, košík. Šarik nezareagoval na sedativa. Jeden z přítomných se nabídl, že má se psem celkem dobré vztahy a že se pokusí dát mu a vodítko a košík. Když se pes dostal ven z kotce, všichni kromě tohoto pána velmi rychle utekli z pozemku a jedna z přítomných dam se zavřela do dalšího volného kotce. Bohužel Šarik velmi tvrdě pokousal i tohoto pána, ale podařilo se dát smyčku. Dostal další dávku uspávacího prostředku, na kterou stále nezareagoval. Jedna z přítomných zavolala veterináři, a po konzultaci s ním odjela a přivezla nataženou stříkačku s dalším uspávacím prostředkem. Po její aplikaci -4. dávce, bylo možné psovi nasadit a vodítko a košík. Než dávka zabrala, vyptávali se přítomní na to, jak se psem po převozu dále pracuji. Řekl jsem jim, a několikrát opakoval, že si psy na převýchovu neberu, protože to považuji za ztracený čas. Nikdo z přítomných se nad tím nepozastavil a nepadlo jediné slovo o tom, že by psa chtěli někdy zpět. Na dotazy přítomných jsem odpověděl, že psovi trvá nejdéle tři měsíce, než je spolehlivý vůči všem lidem, kteří se kolem něj pohybují, a kteří mi pomáhají se socializací psů.
Pes došel i po uvedené dávce sedativ do auta po svých, po příjezdu se choval velmi agresivně a pokoušel se napadnout mě rovnou skokem z auta. V kotci dostal jídlo a vodu, měl k dispozici prostornou boudu. Druhý den se choval stále stejně, útočil na mně, na misku s jídlem, na kbelík s vodou, odmítal jídlo i pití. Byl ochoten se napít, jen když jsem mu několik desítek minut vodu nabízel. Šarik se choval tak, že téměř nikdo nebyl ochoten jen uvažovat o tom, že by do kotce vešel. Paní Bučková, která mi běžně krmí psy v době mé nepřítomnosti, a která byla se mnou v Nové Pace, do kotce přes to vešla hned po vstupu do kotce byla Šarikem velmi tvrdě napadena. Šarik, i podle popisu pracovnic z OS, útočil na obličej, krk a břicho. Šarik bohužel patřil ke psům, kteří se otočili proti všemu a všem, neměl zájem ani o jídlo, vodu, jiné psy, feny, jeho jediný zájem bylo útočit na všechno a všechny, co se mu ocitlo v dosahu.
Vzhledem k jeho věku a k tomu, jak se choval, jsem došel k názoru, že takového psa není a nebude možné umístit. Pokusit se ho umístit by byla nezodpovědnost a bylo by to velice riskantní pro všechny, kteří by s ním kdy přišli do styku. OS Místo se neprokázalo žádnou vlastnickou nebo jinou smlouvou o tom, že mají tohoto psa ve vlastnictví, nepadlo jediné slovo o tom, že by jakoukoli smlouvu nabídli nebo požadovali po mně. Jsem si jistý, že se jim dost ulevilo, když jsem psa odvezl a převzal tak bohužel odpovědnost za něj. Je o mně známé, že si domů cizí psy nevozím. Proto jsem se rozhodl psa nechat veterinářem uspat, aniž bych to s OS konzultoval. Konzultoval jsem to s několika lidmi, kteří mají bohatou zkušenost s podobnými psy. Vrátit ho OS Místo bylo nereálné, protože nikdo z pracovníků OS místo, kromě pokousaného pána, nebyl ochoten se k tomu psovi přiblížit i jen na několik metrů, hodně, opravdu hodně, se psa báli.
OS Místo jsem odpověděl na jejich mailové dotazy tehdy, kdy jsem měl možnost si maily přečíst. Nijak jsem se netajil tím, že pes byl uspán a vysvětlil jsem jim proč. Protože jsem pracoval několik dnů v podstatě celý den s mechanickými, hlučnými nástroji, neslyšel jsem zvonit mobilní telefon.Zmeškaných hovorů mám několik desítek denně, proto jsem čekal, jestli zavolají znovu. Na mém webu je výslovně uvedena doba, kdy jsem na telefonu, bohužel mi v tuto dobu OS nevolalo. Jejich reakce byla velmi zvláštní: začali popírat některá fakta, nevyjádřili se k tomu, proč mi udali nepravdivé informace o rase a věku psa. Při osobním setkání na Snu zvířat se mi pečlivě vyhýbali, přestože jsem čekal na osobní rozhovor. Místo toho, abychom se pobavili napřímo, hledají různé „mluvčí“, kterým ale poskytují jen ty informace, které se jim hodí. Když pracovníci OS Místo nemají odvahu k osobními rozhovoru se mnou, jak by mohli mít odvahu k „osobnímu rozhovoru“ se Šarikem?
Vzhledem k tomu, že jsem téměř neustále terčem různých pomluv, jsem si naprosto jist, že bych byl osočován stejnými lidmi i stejnými argumenty i v případě, že bych si psa neodvezl, a v případě, že bych se dopustil té nezodpovědnosti , a Šarika do OS vrátil, bylo by to ještě horší.
Rudolf Desenský - Artemis