„Zdráv buď, Caesare, na smrt jdoucí tě zdraví!“

Gladiátory jdoucí do arény mi připomínaly dvojice nastupující na plac IGP Mistrovství světa belgických ovčáků v Písku. Seděli jsme s kamarády na tribuně a člověku běhal mráz po zádech, když do kotle šli naši. Nádherné výkony! Jsou to borci! Hrdost a respekt – to jsou pocity, které jsem si z Písku odvezla. Ale napadaly mě i věci, o kterých se moc nemluví, nebo si je nepřečtete veřejně…
Upřímně fandím každému, kdo si troufne na organizování jakékoli akce. Obdivuji pořadatelský tým, který stojí za letošním FMBB. Nechci a ani nedokážu si představit onu práci začínající mnoho měsíců před konáním a vypětí ve dnech konání. Díky! Co mě zamrzelo? Byla jsem smutná z průběhu losování startovních čísel právě na IGP. V hale seděli jen závodníci, kteří před halu původně přišli i se svými vlajkami ve skupinách podle zemí s viditelným natěšením a očekáváním věcí příštích. Ale proběhlo jen odosobněné losování. Za ticha. Tedy až na českou ekipu, ale bylo nás opravdu pár. A mě poprvé napadlo: kde jsou všichni Češi, kamarádi našich reprezentantů, kteří dávají lajky a drží palce na sociálních sítích? Proč nepřišli?

Na sociálních sítích jsem často četla: radši na MS nepojedeme, kdo ví, jaká bude průjezdnost, parkování, jídlo, počasí… Nechápu. V Čechách někdo uspořádá takovou mega akci v tolika disciplínách s těmi NEJ na světě a my radši budeme sedět doma, posílat lajky a „tak moooooooc fandit“? Podle toho vypadala i tribuna na IGP. Jistě, bylo tam jádro českých fandů, ale na to, že se akce konala u nás doma, to bylo pro mě zoufale málo. Kdyby přijeli všichni, které mají členové reprezentace a týmu v přátelích, bylo by to jiné kafe. Takto byla tribuna lehce zaplněna jen na nedělním finále.

Proč tomu tak je? Myslím, že velkou paseku udělaly on-line přenosy. Nezapomenu na podnikatelský pokus přinášet zprávy z placu závodů. Tehdy jsem si mnohokrát kladla otázku, proč to organizátoři podporují a dělají servis? Aby jim nepřišli diváci? Drony, on-line přenosy, sociální sítě – to vše říká jediné: nemusíš tu být, sleduj vše z pohodlí domova. Ale o co vlastně pak jde? Jen znát výsledky? Atmosféru, emoce druhých, pokec s kamarády – tyto chvíle vám nepřenese na dálku žádná technika. Na straně druhé jste ale doma ušetřeni deziluze a bezmoci, kterým jsem propadla při sledování bodování výkonů našich ve finálové části. Nerozuměla jsem nízkým bodům, nerozuměla jsem hodnocením ve srovnání s výkony jiných závodníků... Měla jsme pocit, že sleduji show jednoho muže, který si chtěl zkusit, kam až může zajít.  Nicméně toto nebylo věcí organizátorů, ale jen odrazem samotného směřování FMBB a moci mocných.

Podobné „instantní balení“ pro pohodu doma mi připomínají i zkoušky poslušnosti v hale. Prostě si zaplatíte kurz v oné hale a výcvikáře. V oné známé hale poté složíte zkoušky a mnohdy vám je i onen výcvikář odpíská. Samozřejmě jste tam sami. Jak jednoduché, viďte? Znám některé psy s těmito zkouškami – neunesou běžnou vycházku, neuměli by fungovat na venkovním cvičáku, kde by od jejich majitelů zazněly k pořadatelům požadavky jako žádný pes a člověk v okolí, žádná projíždějící motorka, plápolající stany či pásky ve větru atd… NIC rušivého, jinak pes přece nemůže podat ideální výkon. K čemu pak takové zkoušky jsou, jakou mají vypovídající hodnotu? Jistě, je to jen byznys, a kde je poptávka, tam je i nabídka. Neměla bych s tím problém, pokud by ale lidem nebylo tvrzeno, že takto se vyřeší jejich problémy se psem v běžném životě... Ale to jsem odbočila :)

Vážím si vaší důvěry, s jakou mi posíláte své dotazy, příběhy, trápení. Odpovědi na některé z nich budu zveřejňovat v poradnách, které najdete už v tomto čísle. Na některé ale nedokáži odpovědět. Například pokud mi popíšete „problémové“ chování vašeho psa. Víte, to je totiž pohled vašima očima, vaše zkušenosti, vaše emoce. Není to reálné zrcadlo. A za druhé: neznám vás, vaši energii. Vždyť i slovo FUJ lze říci tolika způsoby, nejen intonačně, ale i mimikou, řečí těla :)

Nejvíce mě ale zaráží, jak málo znáte své psy a jak málo věříte svému úsudku. Z této kategorie je třeba i dotaz: „Kamarádka si přiveze štěně, nevím, jak poznám na svém psovi, že se mu třeba štěně nelíbí anebo si s ním už nechce hrát.“ Kdo jiný by měl poznat na psovi, že je mu něco příjemné či nepříjemné, než jeho pán? Na vycházkách jistě potkávají spoustu psů, štěňat a jistě zažili, řešili spoustu podobných situací. V čem by tato měla být jiná? Možná si příliš mnoho lidí dnes zvyklo mít od první chvíle se svým psem „odborníka“ po ruce, který mu řekne, co jeho pes dělá, jak myslí, co sleduje. Od školky pro štěňata, přes kurzy nejen v hale, on-line kurzy, facebookové poradny. Takový instantní vždy a všudypřítomný rádce, jak vidět svého psa. Bez vlastní zodpovědnosti, možnosti chyby, ale také bez učení se, bez práce se sebou samým. Bez okamžitého prožitku naplno, teď a tady. Proč ale pak vlastně mít psa, pokud nemám dostatek odvahy s ním být sám?

Vyrazte se svým psem na celodenní výlet a dozvíte se o vás dvou tolik věcí… Vyjeďte s ním na vodu, zdolávejte kopce a ve chvílích, kdy budete po celém dni spokojeně spolu, nebudete se muset ptát, jak na svém čtyřnohém parťákovi něco poznat. Jestli se chystáte společně na dovolenou, bezva, jen neopomínejte na jeho bezpečí. Věřím, že vám informace nejen v našem tématu měsíce přijdou vhod.
Krásné léto!
        
Stanislava Čermáková, úvodník z aktuálního čísla Pes přítel člověka č. 7
Šéfredaktorka časopisu
cermakova@pespritelcloveka.cz

Publikováno: 2.7.2019 14:52:09
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní