Způsob života, naše nároky – to vše může vést k hyperaktivnímu chování

„Zvýšená hladina vzrušení zpravidla tedy způsobuje „chaotičnost“ a zvyšuje roztržitost, nepřesnost, roztěkanost a impulzivnost v chování psa. Vždycky tomu tak ale není; někdy může zvýšená hladina vzrušení naopak při fokusaci pomáhat. Někteří hyperaktivní jedinci se najednou dokážou usilovně soustředit, když přijde zcela určitý podnět. Tak je tomu například u psů, kteří jsou velmi soustředění při lovu nebo na stopě a nenechají se ničím rozptýlit. Určitě si dokážete představit, jaký to musí být pro psa požitek. Konečně se mu uklidní mozek, už není zmítán sem a tam, nýbrž dokáže se plně věnovat jedné činnosti. Není divu, že takový čtvernožec se pak snaží vykonávat tuto činnost znovu a znovu! Současně je důležité uvědomit si i to, že „stresovaní“ psi nejsou vždycky vystaveni nadměrně zátěžovým zážitkům. Někdy jsou prostě na stres nadměrně citliví. To v zásadě platí pro všechny psy s hyperaktivitou: ať je příčina jakákoli, tak jsou velice citliví na podráždění, a to má automaticky za následek zvýšenou hladinu vzrušení. Tak může vzniknout bludný kruh: zvýšená citlivost na podráždění má za následek zvýšenou hladinu vzrušení, které zase zvýší citlivost na podráždění. Takový bludný kruh může vzniknout i u jiných symptomů hyperaktivity. I ty mohou způsobit zvýšení hladiny vzrušení, které může zase posílit symptomy. Proto platí toto:
Hyperaktivita má za následek stres. Stres tedy může být příčinou i následkem hyperaktivity!“ Tak začíná volné pokračování našeho seriálu o hyperaktivním chování psů, které najdete v Pes přítel člověka č. 12, které je ještě v prodeji.

Pro hyperaktivitu existují i další možná vysvětlení:
V hyperaktivním mozku je zřejmě aktivní menší množství inhibičních nervových drah. Dalo by se říct, že „brzdy“ jsou příliš slabé. U „normálních“ jedinců pomáhají tyto „brzdy“ potlačit nedůležité vjemy. U příkladu s nakupováním by to znamenalo, že když hledáte boty, vůbec si nevšímáte náprsních tašek. Při výcviku psů to znamená, že pes dokáže zaměřit majitelovu pozornost na daný úkol, i když jsou přítomny rušivé vlivy. Kromě toho dochází k tlumení přehnaných reakcí.  Při výcviku psů hovoříme o kontrole impulzů, která zvířeti například pomáhá při přivolání zbrzdit běh, aby nenarazilo do psovoda, nebo zůstat sedět, i když v blízkosti
pobíhá jiný pes. Tuto kontrolní funkci má speciálně za úkol jedna část mozku: prefrontální mozková kůra. Když si teď překvapeně plácnete na čelo – tak zasáhnete přesně tuto část mozku, protože ta sídlí právě za čelem.
Vyšetřením hyperaktivních dětí bylo zjištěno, že mají tuto část strukturálně změněnou.

Filtry v mozku jsou příliš propustné.
Nikdo z nás nemůže zpracovávat všechny podněty, které k nám proudí. Jinak bychom přemýšleli o každém detailu, kterého bychom si všimli na pěší zóně na každém člověku a v každé výloze obchodu. Aby se to nedělo, prochází tento proud podnětů cestou do hlubin našeho mozku různými instancemi, kde probíhá „filtrace“,
takže nakonec jsou vědomě vnímány už jen ty nejdůležitější věci. Je možné, že výkon těchto filtrů je u hyperaktivních jedinců příliš slabý. Na jejich mozek doráží obrovské množství podnětů současně a všechny vyvolávají nějakou aktivitu.

Bez příslušného filtru v mozku bychom v záplavě informací nebyli schopni vnímat to, co je pro nás důležité.

Odměňovací systém v mozku nefunguje správně.
Postižení jedinci nedokážou prožívat každodenní úspěchy jako dostatečnou odměnu. Dopamin (určitě si vzpomínáte: látka těšení!) jednoduše není schopný správně působit. Drobné úspěchy nebo odměny nepostačí
k zachování motivace. To je ale nutné, aby byla možná dostatečně dobrá fokusace! Určitě si to dokážete představit: postižení lidé nebo psi neustále hledají zajímavé věci, které by jim konečně přinesly uspokojení. Každý nový podnět, který objeví, jim připadá lákavý, protože by to konečně mohlo být něco uspokojujícího!
To se může vztahovat i na sociálního partnera: náklonnost a kontakt jim nestačí, pes se stále snaží získat něco víc.
Hyperaktivní psi mají problémy s vytvářením stabilních vazeb.
Jejich nadměrná aktivita slouží především k získání pozornosti protějšku (např. majitele). Dokonce se smíří i s tresty, hlavně když se jim jejich protějšek věnuje. Schopnost vytvářet vazby se vyvíjí ve štěněcím věku. Pokud byl vztah k psí matce harmonický, má náš pes v mozku dostatečné množství receptorů pro hormony příslušné pro vytváření vazeb. U pozdějších vazeb pak postačí jen malé množství těchto hormonů, aby pes cítil sounáležitost a bezpečí. Psům, jejichž matky byly hektické, agresivní nebo – při ručním odchovu – nebyly přítomny, tyto nutné zkušenosti ze štěněcího období chybí. Aktivně se pak snaží vytvářet pocit sounáležitosti tím, že dělají všechno možné, aby získali pozornost. Na to, aby se cítili bezpečně, potřebují větší množství hormonů příslušných pro vytváření vazeb!

Našli jste v těchto popisech svého psa? Každá z uvedených teorií osvětluje jiný aspekt hyperaktivity a pomáhá pochopit postižené psy, protože:

Hyperaktivní psi nejsou hloupí nebo trucovití, oni prostě nemohou jinak!

V příštím čísle (PPČ č. 1) Příčiny v životě psa: důvod není nikdy jen jeden!

Publikováno: 17.12.2018 12:55:21
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní