Chesapeake bay retrívr

Historie Chesapeake bay retrívrů se odvíjí od dvou štěňat, zachráněných ze ztroskotané lodi poblíž pobřeží Marylandu. Pes se jmenoval Sailor a fena Canton. Byli popsáni jako plemeno Newfoundland, ale daleko spíše šlo psy plemene nazývaného malý novofundlanďan, vodní pes sv. Jana nebo St. John´s labrador, což jsou všechno synonyma pro psy, ze kterých pocházejí všechna plemena retrívrů. Tito dva zakladatelé chovu nebyli pravděpodobně nikdy kříženi mezi sebou, ale byli kříženi s místními psy typu španělů a honičů.

Není prvoplánově líbivý, ale je to osobnost!
Srst Chesapeake bay retrívra je pozoruhodná. Je krátká, zvlněná, mastná, s tvrdými krycími chlupy a s velmi hustou podsadou. Velmi dobře chrání před nepřízní počasí a je ideální pro psa pracujícího ve studené vodě. Pes i po dlouhém pobytu ve vodě zůstává téměř suchý. Může být celoročně venku, je schopný pracovat i za velmi nepříznivého počasí. Na údržbu je nenáročný, stačí ho občas, hlavně v době línání, pročesat. Výstavní úprava srsti se u chesapeaků nevyžaduje. Nejčastější barvy jsou hnědá od čokoládové po světle hnědou, vyskytuje se i barva nazývaná „stará tráva“, někdy i velmi světlá. Zvláštností tohoto plemene jsou světlé, zelené nebo jantarové oči a nos v barvě srsti. Chesapeake je mohutný svalnatý pes s určitou nenápadnou elegancí a silou. Není prvoplánově líbivý, ale je to osobnost.

Další materiály k portrétu

Byla to okamžitá láska
Jana a Vladislav Kuchařovi jsou chovatelé, myslivci a lovečtí kynologové. Se svými psy pracují v Mysliveckém sdružení Ježov na jižní Moravě. Zamilovali si plemeno Chesapeake bay retrívr. Proč zrovna toto plemeno a jaké s ním mají zkušenosti? více spolu s dalšími rozhovory právě v PPČ č. 8!

Nikdy by mě nenapadlo, že budu aktivní myslivec!
Zdeňka Hůzlová si vybírala psa jako společníka, rodinného přítele a dobrého hlídače. Jak ho hledala a co z toho vzešlo, líčí v rozhovoru v našem časopise.

Líbí se mi osobnost chesapeaka
Jana Smejkalová se psy vyrůstala odmalička. Už v době, kdy ještě neplatilo věkové omezení pro vůdce, předváděla na zkouškách i na výstavách psy jak své, tak i z chovatelské stanice svého otce, Ing. Františka Kordy. Později začala cvičit a vodit i psy jiných majitelů, kteří potřebovali lovecky upotřebitelného psa, a neměli dost času nebo odvahu si psa připravit sami. Proto i přes své mládí patří k nejzkušenějším vůdcům. Její „srdeční záležitostí” jsou právě psi plemene Chesapeake bay retrívr.

Na parkúru jsou to srdcaři
V naší rodině byli psi celý můj život, říká Lucie Nováková. Poté, co nás opustil gaučový pudlík Báďa, si naše rodina vybrala labradorského retrívra. Důvod byl prostý – podle dostupných informací to je přece rodinné plemeno. V námi načtené literatuře ovšem nepsali, že je potřeba i náležitá důsledná výchova. O jakous-takous jsme se sice pokusili, ovšem naše pubertální Bíba nás stejně trochu terorizovala. A tak jsem byla jakožto nejvhodnější člen rodiny (tehdy jedenáctiletá) vyslána na kynologické cvičiště.

Agility aneb nikdy neříkej nikdy

Ještě dřív, než začnu psát, jak jsme se s chesapeaky k agility dostali, musím se s vámi podělit o dvě životní moudra. „Nikdy neříkej nikdy“ a „Odříkaného chleba největší krajíc“. Objasním to… Nikdy nebudu běhat. Běh byl už od základní školy můj nepřítel číslo jedna, v tělocviku jsem ho vysloveně protrpěla a s věkem se moje antipatie k rychlým přesunům vpřed spíše posílila. Jediný běh, který jsem milovala, byl orienťák, kde jsem se přesouvala kupředu indiánským způsobem, prokládaným ještě posezením na pařízku a orientováním mapy.
Jak pokračovalo dál povídání Simony Malé? Čtetě v čísle 8 PPČ

Chesapeake to nikdy nevzdá
Klára Hlubocká je jednou z psovodek, které se věnují záchranářskému výcviku s plemenem Chesapeake bay retrívr. Má za sebou nejen řadu zkoušek a atest Ministerstva vnitra pro plošné vyhledávání, ale účastní se i reálných pátracích akcí a je se svým psem součástí Integrovaného záchranného systému.

Publikováno: 20.8.2015 8:49:59
Kategorie: Plemena psů
Rubrika: VIII. skupina