Nová pravidelná rubrika našeho časopisu - retrívři

V dnešní době jsou retrívři jedni z nejoblíbenějších plemen pro svůj vzhled, ale taky inteligenci, přátelskost a chuť učit se novým věcem. Jsou to však především psi lovečtí (slovo retrívr znamená přinašeč). Přinášíme rozhovory se dvěma chovatelkami retrívrů, které se se svými psy věnují loveckému výcviku, a které potvrzují, že myslivecká kynologie s retrívrem má i v dnešní době svoje opodstatnění.

Buďte svému psovi středem vesmíru

Jana Prašivková je zkušený psovod. V lovecké praxi využívá své feny zlatého retrívra, které jsou profesionálními zaměstnanci bažantnice v Židlochovicích. Je také chovatelka a majitelka chovatelské stanice z Kolbyho vršku, výborná a úspěšná vůdkyně na zkouškách a v neposlední řadě prima kamarádka, která nejen ochotně poradí s výcvikem, ale se kterou je i příjemné strávit večer, protože má kromě dobrých rad nepřeberné množství historek z lovecké praxe.

Jano, proč jsi zvolila jako loveckého psa zlatého retrívra? Měla jsi předtím jiné psy?

První moji psi na výcvik byli němečtí ovčáci. Výcvik u nich probíhal skoro stejně jako u retrívrů, a to především hrou a následnou odměnou v podobě pamlsků a velké pochvaly. Proto když jsem poznala u sousedního hajného fenu goldena, která se svým temperamentem, chutí do práce a radostí z práce hodně povahově podobala ovčákovi, a přitom to byl lovecký pes, rozhodla jsem se pořídit si štěně.

Představíš nám své feny?

Zakladatelkou mé chovné stanice je fena Avril od Syenitových skal, už devítiletá babička, šampionka práce a skvělý lovec. Předala svoje vynikající lovecké vlohy svým dcerám Arletě i Beátě z Kolbyho vršku. Ty jsou už obě moje odchovy. Arleta vyhrála několikery všestranné zkoušky, kde byla předvedena jako hlásič na barvě (to znamená, že je v určitém místě u takzvaného lože na stopě vypuštěna, musí dojít sama ke kusu a tam „hlásit“, tedy hlasitě štěkat, doku vůdce s rozhodčími po hlase nedojdou). Vyhrála Rožmberský pohár v roce 2012 a stala se pracovní fenou GR roku 2011 i 2012. Beáta pokračovala v jejích stopách, vyhrála Rožmberský pohár 2014 a byla vyhlášena nejlepší pracovní fenou GR v roce 2013. Musím ale vzpomenout i Daisy z Měnínského lesa, která byla mým prvním goldenem, ale po dlouhých 12 letech, po která jsme spolu pracovaly, již odpočívá za duhovým mostem. Byla první, a přestože jsem původně měla v plánu to s ní dotáhnout jen na podzimní zkoušky, aby mohla pomáhat manželovi v honitbě, nakonec mě naučila tolik, že jsme se mohly zúčastnit prvního ročníku Mezinárodní soutěže retrívrů v Třeboni. Ona mi ukázala, co se dá se zlatým retrívrem dokázat.

Chovatel může být nakažlivý…

Alena Melicharová má ráda psy i kočky a během let měla různé psy různých plemen i křížence. Nikdy neměla ambice ani výstavní, ani výcvikářské. Pak přišla Tia (Contia Tercius), fenka Flat coated retrívra…

Aleno, proč ses rozhodla pořídit si k Máje, feně belgického ovčáka, zrovna fleta?

Jednou jsem potkala na procházce pána s neznámým černým psem. Ptala jsem se, co je to za rasu, a pes se na mě přitom podíval takovým krásným pohledem. V tu chvíli jsem věděla, že můj příští pes bude tohle plemeno, Flat coated retrívr. Byla to láska na první psí pohled. Náš veterinář mi doporučil chovatelskou stanici a já si zamluvila fenku. Tak k nám přišla Tia.

Proč si začala s Tiou cvičit?

Tia byla temperamentní a šikovná. Párkrát za námi přijela Tiina chovatelka a kamarádka v jedné osobě a trochu jsme zkoušely lovecký výcvik. Mým cílem bylo udělat OVVR (ověření vlohových vlastností retrívra), abych mohla Tiu uchovnit. To se povedlo celkem snadno. Jenže naše princezna měla i výstavní úspěchy, a u loveckých plemen je titul šampiona vázán na lovecké zkoušky. Na výcvikových táborech jsme zjistili, že tam nejsou jen samí dokonalí psi. A když to zvládnou ostatní, tak jsme si řekli, že to zkusíme také.

Zajímá vás pokračování obou rozhovorů? Najdete je v čísle 1 PPČ, které je ještě několik dní v prodeji!

Publikováno: 15.1.2015 14:45:21
Kategorie: Plemena psů
Rubrika: VIII. skupina