Strážce z hor svatého Bernarda

V každém pravém bernardýnovi dřímá duše hrdiny a v historii tohoto impozantního plemene skutečně najdeme řadu slavných a opravdových hrdinů.

Svatobernardský pes je švýcarské národní plemeno, jehož historie je úzce spjata s horským průsmykem Velkého svatého Bernarda, kde ve výšce 2473 metrů nad mořem založil Bernard z Aosty (známý též jako svatý Bernard z Menthonu), dnes patron horolezců, lyžařů a pocestných, v roce 962 hospic. Jeho správu svěřil mnichům řádu augustiniánů, aby za mrazu a sněhových bouří pomáhali unaveným a vyhladovělým poutníkům ohroženým lavinami, kteří procházeli mezi Itálií a Švýcarskem jedinou možnou cestou, průsmykem sv. Bernarda. Tato trasa byla téměř devět měsíců v roce trvale pod sněhem.

Barry I
Průsmyk Velký sv. Bernard má mnoho hrdinů, a to čtyřnohých i dvounohých. Odehrál se zde nespočet příběhů se šťastným i tragickým koncem. Ale jen jeden hrdina byl neslavnější ze všech slavných. Byl to bernardýn jménem Barry I. V letošním roce si připomínáme 200. výročí jeho úmrtí. Barry I se narodil se v roce 1800 jako nejmladší ze tří bratrů, a to téměř ve stejnou dobu, kdy procházela průsmykem armáda vojáků Napoleona Bonaparta. Matkou Barryho I byla Alpina a otcem Pluto. Už od útlého věku Barry prokazoval své výjimečné nadání, a trocha výcviku stačila k tomu, aby se z něho stal perfektní zachránce. Jeho nadšení bylo úžasné, nikdy ho nebylo třeba nutit do práce. Sám dokázal vycítit, když byl někdo v nebezpečí. V ten okamžik se dostal téměř do transu a nikdo v klášteře mu nedokázal zabránit, aby šel na pomoc. I během sněhových bouří vyrážel hledat ztracené poutníky. Často odcházel sám jako opravdový záchranný pes. Pokud ovšem byl úkol nad jeho síly, vracel se zpět do kláštera, aby štěkotem přivolal pomoc.

Život Barryho I je plný příběhů a legend, které obletěly svět, i ty vám představíme. Jakou má bernardýn povahu? Jaká jsou úskalí chovu? Pro koho se hodí a pro koho nikoli? Dozvíte se v portrétu plemene v čísle 11, které je právě v prodeji!


V tomto čísle také najdete tyto rozhovory na „téma“ bernardýn:

Bernardýn je součástí mého života

rozhovor s Milanem Plundrou, třetí generací chovatelů svatobernardských psů v jedné rodině a také současným poradcem chovu. Plemeno by nevyměnil za žádné jiné.

Bernardýn je velký, těžký pes. V čem spočívá náročnost jeho chovu?

"Bernardýn má svá specifika zejména kvůli své velikosti. Máte-li obří plemeno, potřebujete dostatečně velkou zahradu, velký kotec i velkou boudu. Chcete-li psa vozit v autě, potřebujete i velké auto. A takto bychom mohli pokračovat. Je také velmi důležité, aby byl bernardýn dobře vychovaný. V případě, že tomu tak není, si s vámi díky své velikosti a síle dělá naprosto, co chce. Chovatelským problémem se může stát i krytí, pokud nemá majitel psa v dostatečné fyzické kondici anebo má psa překrmeného. Ani samotný odchov štěňat není úplně jednoduchý. Ale to je na velmi dlouhé povídání."


Míčky jsem musela hlídat, aby je nespolkl

Řekne-li se bernardýn, představíme si obrovského chlupáče s dobráckým výrazem, spokojeně ležícího na zahradě. Nenechte se ale zmýlit obrázkem se soudkem, bernardýn umí být i obranář, a dokáže dokonce složit náročné zkoušky. Markéta Hrobařová jako jedna z mála cvičila s tímto plemenem, a ač už její Adámek nežije, vzpomíná na něj často – byl to totiž skvělý pes! Adelo od Natálky, nar. 30. 1. 2000 – 21. 4. 2011, o. Robi Jankovské údolí, m. Dita Fi-it, chov. A. Ludwigová, maj. M. Hrobařová. Zkoušky: ZZO, ZOP, ZPU1, ZM, BH, SVV1, ZVV1, FPR1-2, o pouhý jeden bodík nám utekla zkouška ZVV2 (tehdy jsme už neskákali metrovou překážku). Výstavy: CAJC, 2x res. CAC, 4x CAC, 2x národní vítěz, CACIB, BOB…

Co Adámka bavilo nejvíc, a s čím naopak mělo takové velké a těžké plemeno největší potíže?

"Asi ze všeho nejvíc ho bavily obrany. To ale samozřejmě bylo bráno v rámci hraní a kousání na „šupáka“. Nechtěla jsem ho přeorientovat tak, aby měl tendenci mě chránit nebo aby se mu to zalíbilo natolik, že by byl nezvladatelný. To člověk musí mít k ruce šikovného a „hravého“ figuranta, se kterým se dá dohodnout. A takového figuranta, Jana Orsága, jsme na cvičáku měli. Problém jsme měli s překonáváním metrové překážky, ale i tu se Adam naučil zvládat. Skákání bez obtíží mu však vydrželo přibližně tři roky od té doby, co se to naučil. Později jsem ho už nechtěla trápit a raději jsem bodíky na závodech oželela."


Mazlení je oblíbenou disciplínou bernardýna

Svatobernardský pes jako by byl stvořen pro pomoc lidem. V minulosti byl využíván jako horský záchranář, dnes může najít uplatnění jako canisterapeut. Jeho vlídná a laskavá povaha působí jako antidepresivum a jeho obrovské tělo poskytuje pocit bezpečí. Katku Pejchalovou spojil osud s posláním pomáhat lidem, a k tomu využívá také svoje psy. Jedním z nich je i bernardýnka Agátka.

Bernardýn se vyznačuje mírnou povahou, je to však spíš pes do přírody. Jak se takový velký pes cítí v prostředí nemocnice nebo podobného zařízení?

"Naše největší psí pomocnice Agátka (Lady Agáta od Strážců hor) se pohybuje po domově od štěňátka, takže s charakteristickými pachy, zvuky a vším, co do provozu našeho domova patří, se seznamovala postupně, stejně jako s přirozenými ruchy v domácím prostředí. Samozřejmě jsem byla ráda, že jsme získali dobře socializované štěně spíše klidnější povahy. I když je Agáta majetkem domova, patří do naší domácí smečky, a pokud není se mnou v práci, dosyta si užívá obyčejného života rodinného mazlíka. Na rozdíl od rezidentní formy ubytování canisterapeutického psa v zařízení má takto možnost odpočinku v jiném prostředí s péčí jednoho člověka. Je to zároveň prevence proti syndromu vyhoření, který může postihnout i psy."

Toto a ještě mnohem víc o bernardýnech se dočtete v čísle 11, které je právě v prodeji!

Publikováno: 4.11.2014 10:02:19
Kategorie: Plemena psů
Rubrika: II. skupina