Canisterapie

Canisterapie (CT) je kontakt člověka (klienta) a psa, jehož cílem je udržení nebo zlepšení zdravotního stavu, rozvoj osobnosti, sociální integrace nebo zmírnění negativních dopadů klientovy nepříznivé životní situace. Posláním je dosažení co nejvyššího stupně účasti klientů na běžném životě, a to v co nejvyšší možné kvalitě.

Úvod

Canisterapeutičtí psi by klientům měli působit radost, vytvářet pocit přátelství, měli by pomáhat navazovat kontakty a vztahy, rozptylovat napětí, aktivovat mysl, být zdrojem poučení - a přitom léčit. Výsledek cíleně vedeného kontaktu psa s klientem může být objektivně měřitelný jako např. vyprovokování pohybu, zvětšení slovní zásoby, zlepšení jemné motoriky, apod.
Canisterapeutickým týmem rozumíme všechny osoby a všechna zvířata zapojená do konkrétní terapeutické intervence. Terapeutický tým spolupracuje s dalšími osobami pečujícími o klienta tak, aby se canisterapie stala nedílnou součásti procesu habilitace nebo ucelené rehabilitace klienta. Může být léčebná, pracovní, sociální a pedagogická.
CT může probíhat formou návštěvního, výletního, pobytového, ambulantního či rezidenčního programu, společensko-osvětové akce, terapie s asistenčním psem, zásahem při krizové intervenci nebo jejich kombinací. V zásadě lze canisterapii dělit na individuální a skupinovou (více psů, více klientů najednou).

 Metodika

Po analýze potřeb klienta je třeba zvolit vhodný typ a formu terapie, stanovit konktrétní cíle terapie, vybrat vhodné metody a techniky práce a pomůcky. To vše je nutné upravit s ohledem na časové, personální a finanční možnosti klienta, rozsah své odbornosti a možností, povahu a schopnosti psa (psů) a další faktory.

Metodami práce se obecně rozumí např. kolektivní hra, individuální hra, péče o psa, polohování. Technikou práce pak např. specifický způsob hry, fyzická cvičení, mentální cvičení, úkony péče o psa, jeho „výcviku“ klientem, jednotlivé způsoby polohování apod. Jako pomůcky mohou sloužit např. vodítka, míčky, hračky, brašny s drobnostmi, pomůcky pro péči o psa, sportovní náčiní, přepravky, apod. Mezi metodické pomůcky patří např. záznamní deník, formuláře, fotografie, audio a videozáznamy, statistické a analytické počítačové programy, pomůcky pro testování účinku terapie aj.

Formy CT


AAA (aktivity za účasti zvířat)
– kontakt člověka a psa, zaměřený na zlepšení kvality života klienta nebo jeho sociálních dovedností. Nejčastějšími klienty jsou osoby umístěné v zařízeních sociální péče, LDN, v krizových centrech, …  

AAT (terapeutická činnost za účasti zvířat)
– kontakt člověka a psa, zaměřený na zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta-  klienti s tělesným nebo duševním postižením, s kombinovanými vadami, v rekonvalescenci,…        

AAE (vzdělávání za účasti zvířat)
–  kontakt člověka a psa, zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta       

Minima pro welfare psů


Co je třeba vědět o svém psu, než začnete s canisterapií
Pes je během výkonu zatěžován fyzicky a hlavně psychicky. Canisterapeut je proto povinen i při výkonu činnosti canisterapie ctít a dodržovat Zákon na ochranu zvířat proti týrání.
K posouzení psa k výkonu canisterapie by se měla vyjádřit osoba znalá této speciální problematiky v praxi. Pokud to není schopen udělat sám canisterapeut, měl by požádat zkušenějšího canisterapeuta nebo absolvovat zkoušky canisterapeutického psa před komisí. Doba vyzrání psychického a fyzického je individuální podle plemen a osobnosti zvířete. U malých plemen jde však o věk minimálně dvanácti měsíců, u velkých potom o věk minimálně 18 měsíců, vždy s postupným zapojováním zvířete do činnosti od jednoduchých úkonů po složitější. Při zacvičování štěňat a mladých jedinců by měl být přítomen již zkušený pes, který zřetelně přebírá funkci terapeuta a umožňuje tím mladému jedinci získávat zkušenosti postupně a příkladem. Při výchově, výcviku, zacvičení a vedení psa při canisterapii se užívají výhradně metody pozitivního posilování a rozvíjení vlastních vloh (vždy s ohledem na jedinečnou osobnost konkrétního psa). Je zakázáno pozměňovat zvířeti přirozenou fyzickou či psychickou dispozici za účelem výkonu canisterapie farmaceuticky i operativně (např. u hlasitých jedinců operovat hlasivky, podávat sedativa u jedinců neurotických, apod.).
Canisterapeut má povinnost časově upravit dobu výkonu canisterapie dle individuálních předpokladů psa a i jeho momentálních potřeb. Canisterapeut má povinnost vůči zvířeti přehodnotit zda je konkrétní úkon opravdu i v zájmu psa a na tento signál od psa reagovat k naplnění welfare psa, tedy činnost ukončit. Vysoký věk, březost a mateřství, úraz, nemoc, veterinární zákrok, změny chování a reakcí po událostech na zvíře působících a jiné změny, které canisterapeut zcela individuálně vyhodnotí jako kontraproduktivní nebo omezující pro činnost canisterapie a welfare zvířete, by měly být důvodem k úpravě výkonu psa (např. změna formy aktivní na pasivní, zapojení dalšího psa apod.). Po ukončení činnosti (práce) má pes právo na psychický i fyzický odpočinek a osvěžení podle své vlastní individuality (spánek, hra, vycházka…). V případě návaznosti výkonu činnosti na více místech či u více cílových skupin (např. vícehodinová činnost v jeden den) je nutno poskytnout psovi čas odpočinku i mezi těmito výkony.
Canisterapeut je také povinen zajistit adekvátní frekvenci příjmu i výdeje tekutin zvířete.   

Organizace v ČR


V ČR se snaha o zastřešení tohoto oboru před několika lety rozplynula zrušením CTA (canisterapeutická asociace). CT tedy není nikým řízena a nemá žádná závazná pravidla. Lidé se řídí dokumenty, které platí pro jednotlivé organizace, kluby nebo léčebná zařízení. Některé organizace pořádají canisterapeutické zkoušky. Jejich pravidla však nejsou jednotná pro celou ČR. Úspěšné absolvování zkoušky není vstupenkou a leckdy není ani podmínkou pro vykonávání canisterapie. Vše záleží na individuálním přístupu ředitele nebo personálu zdravotního, rehabilitačního nebo jiného zařízení, kde jsou klienti ubytováni nebo kam dochází.
 
Kde skládat zkoušky
CT zkoušky lze skládat u těchto organizací: Helppes, Canisterapeutické sdružení jižní Morava, Svopap, vzdělávací centrum s.r.o., Cantes, o.s., Pomocné tlapky, o.p.s., Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s., Sírius Třebíč, Canisterapie o.s., Canisterapie Sever, Elva Help, Psi pro život. Jejich řády, podle kterých psy testují, sice nejsou jednotné, ale vesměs všechny vycházejí ze stejného základu, který je inspirován mezinárodní společností Delta Society.

Co zkoušky obsahují
Součástí většiny testů jsou discipliny jako chování psa při kontaktu s neznámým člověkem, reakce na pachy, reakce na zvuky, reakce psa na člověka v nezvyklé situaci a jakýkoliv fyzický kontakt s ním, reakce na nabídnutý pamlsek nebo hračku, ovladatelnost psa, reakce psa na kontakt s více lidmi, pes v přítomnosti psovoda musí zůstat klidný i v případě, že se cítí ohrožován například nápřahem holí nebo berlí, nápřahem ruky, nohy, zvýšeným hlasem, nečekaným dotekem zezadu či reakcí na kontakt s jinými zvířaty.

Vzdělávání
Jednou z možností, jak zvýšit svoji kvalifikaci v oblasti zoorehabilitace je absolvováníněkterého ze vzdělávacích kurzů, jež jsou nabízeny různými organizacemi. Svopap, vzdělávací centrum s.r.o. má dokonce pro tuto činnost akreditaci MŠMT. Existuje však i možnost studia oboru zooterapie na zemědělských univerzitách, především na ČZU v Praze Suchdole, kde byl v roce 2007 otevřen nový předmět „Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti“.
V současné době není canisterapie ještě zařazena mezi uznávané léčebné metody, není proto bodově hodnocena zdravotními pojišťovnami. Patří tedy „jen“ do oboru dobrovolnictví. Profesně se canisterapií u nás zabývá jen velmi málo lidí.

Organizace ve světě

Zastřešující organizací zabývající se vzájemnými vztahy mezi lidmy a zvířaty zajišťuje mezinárodní asociace IAHAIO (International Association of Human-Animal Interaction Organizations). Byla založena v roce 1990 ve Washingtonu.Jejím hlavním úkolem je koordinace organizací ve členských státech (www.Iahaio.org).
 Ve světě, částečně i u nás, se canisterapie řídí pravidly nadace pro ochranu přírody a vztahy mezi zvířaty a lidmi Delta society se sídlem v USA, která pro canisterapii vydala závazné standardy (http://www.deltasociety.org/Page.aspx?pid=183).
V Evropě existuje pro obor canisterapie mezinárodní asociace ESAAT (European Society for Animal Assisted Therapy). Ta například ustanovila některá základní pravidla pro minimální vzdělávání pracovníků (včetně dobrovolných) v zooterapii (http://www.esaat.org).
Za zmínku stojí ještě AOVZ (Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům), což je organizace zaměřená na šíření a prohlubování myšlenky pozitivních vlivů soužití lidí se zvířaty (www.aovz.cz).


Asistenční psi

Asistenční pes je buď souhrnný název pro psy pomáhající všem zdravotně potiženým nebo pro psy, jejichž úkolem je pomáhat tělesně postiženým.

Historie
Nejstarším a i u nás dlouho zavedeným je výcvik vodících psů pro nevidomé. S výcvikem psů pro tělesně postižené se začalo v 70. letech 20. Století v USA a od té doby se velmi rozvinul. U nás se tento výcvik před rokem 2001 soustavně nedělal.
První popsané využití psů pro nevidomé spadá do let 1916 – 17, kdy byli v Německu vycvičeni první vodící psi pro vojáky, kteří přišli o zrak působením bojových plynů používaných za první světové války. Využívanou rasou byl, jak jinak, německý ovčák. První organizace pro výcvik vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku.     
Oproti výcviku psů pro nevidomé, který hradí stát, jsou asistenční psi, jejichž výcvik je daleko náročnější a delší, financováni ze sponzorských darů a dotací. Vodící psi mají dosud také mnohem širší práva přístupu do veřejných budov, dopravních prostředků apod. To všechno jsou naše úkoly do budoucna.

K nejběžnějším dovednostem asistenčního psa patří:
přinášení předmětů - pes zvedne minci, přinese zvonící telefon, potraviny z ledničky a určenou věc ze skříňky
otevírání dveří - pomocí zvláštních držadel
obsluha světelných vypínačů a přivolání výtahu
nakupování - pes ukládá do košíku určené zboží, podá peníze pokladníkovi a převezme drobné
oblékání - pes pomůže svléknout některé části oblečení a uloží je na místo
nošení - pes v brašně na zádech nosí potřebné věci
pomoc při vstávání a usedání do vozíčku, přitažení a roztlačení vozíčku bez pohonu
přivolání člena domácnosti na požádání vozíčkáře nebo v nestandardní situaci
zabezpečení opory u lidí s poruchou centra rovnováhy
K povinným dovednostem vodícího psa patří:
splnění zvukových povelů (např. jít vpřed, jít, jít dál, zastavit, zabočit, otočit, nastoupit a vystoupit z veřejného dopravního prostředku)
hledání na zvukový povel (např. cestu, zebru, dveře, poštovní schránku, tlačítko semaforu, telefonní automat, výtahy, volná místa k sezení, východy, schody)
obcházení a označení překážek (např. výškové překážky, úzká místa, postranní překážky, zemní překážky, prohlubiny, eskalátory) popř. zabránění v další chůzi v případě nebezpečí
udržení směru (např. na chodbách, chodnících, nástupištích, náměstích, přechodech přes silnici)
ovladatelnost vodítkem při obratech

Dělení asistenčních psů podle typu pomoci

Vodící pes pro nevidomé, také "slepecký pes"- pes je vycvičen k bezpečné navigaci prostoru. Dokáže najít určené místo, převést nevidomého přes silnici apod.
Asistenční pes pro tělesně postižného, také "pes pro vozíčkáře" - pes je vycvičen podle konkrétního typu tělesného postižení klienta. Hlavním smyslem výcviku je pomoci postiženému k větší samostatnosti, umožnit mu samostaný pohyb mimo domov apod..
Balanční pes - pes, který díky speciálnímu postroji a výcviku dokáže pomáhat osobě, která má obtíže s rovnováhou. Pes je vycvičen k "vybalancování" chůze, pomoci při nástupu do autobusu apod.
Šikovný společník - asistenční pes, jehož "páníčkem" není postižený, ale osoba pečující o postiženého. Šikovní společníci jsou umísťováni do domácností s velmi těžce postiženými klienty, kteří by sami nemohli dávat psům povely. Pes umí např. otevřít dveře mamince, která nese postižené dítě v náručí. Velkou součástí práce šikovného společníka je domácí canisterapie.
Signální pes pro neslyšícího - pes je vycvičen k upozorňování neslyšícího na zvuky v jeho okolí - plačící dítě, budík, zvonek apod.
Signální pes pro "alergiky" - pes je vycvičen k identifikaci pachů, které způsobují postiženému záchvat astmatického typu. U některých osob jsou to např. výpary z čistících prostředků apod.
Signální pes pro osoby se záchvatovými onemocněními - psi jsou vedeni k tomu, aby předem vycítili nadcházející epileptický nebo jiný záchvat a postiženého na něj upozornili. V případě záchvatu pes může také přivolat pomoc.
Vodící pes pro pacienta se ztrátami paměti - pes je vycvičen v orientaci v okolí bydliště natolik, aby dokázal postiženého bezpečně dovést domů, pokud se není sám schopen zorientovat.
Pes poskytující emocionální podporu - pes určený osobám trpícím psychologickými poruchami, kvůli kterým se obávají sami vycházet z domova a zapojovat se do běžného života. Pes snižuje dezorientaci, přináší pocit bezpečí v neznámém prostoru apod.

ODKAZY 
                                                   
www.pomocnetlapky.cz
www.canisterapie.org
www.canisterapie.info
www.helppes.cz
www.elvahelp.estranky.cz
www.piafa.cz/jum
www.sdruzenifilia.cz
www.svopap.cz
www.samaritanus.cz
www.uspza.cz
www.machackovi.cz/kategorie/canisterapie-ct
http://psiprozivot.pescz.cz/canisterapie.htm
http://cantes.sweb.cz
www.cantespolicka.info
http://louka.iprofil.cz/canis
www.pes-pomuze.com
www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=216
www.pestraspolecnost.cz
www.kkzlin.net/canisterapie.html
www.volny.cz/siriustrebic
http://canisterapiebobina.websnadno.cz
http://strom.kbx.cz/os-Strom/canisterapie
www.agnitio.cz/html/canisterapie_agnitio.html
www.infoposel.cz/index.php?idm=clanky&idr=17&idc=1071498346
http://projekt.centrumprzno.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
www.marianne.cz/clanek/1005/muj_doktor_je_pes.html
www.minifarma.estranky.cz
www.sqss.cz/index.php
www.dobrovolnici.tym.cz/cinnost.htm
http://canisterapie.mendelu.cz
www.zsf.jcu.cz
www.czu.cz/cs


Knihy o canisterapii na českém trhu

Galajdová L. (1999): Canisterapie aneb pes lékařem lidské duše. Grada, 160 s. ISBN 80-7169-789-3
Nerandžič Z. (2006): Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Albatros, 156 s. ISBN 80-00-01809-8
Velemínský M. (2006): Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 334 s., ISBN: 978-80-7322-109
Fejkusová H. a Mičulková O.: Canisterapie v praxi, Podané ruce o.s. 48 s.


Plemena psů


Podle průzkumu, který provedla v roce 2008 M. Nedvědová v rámci své diplomové práce na JčU v Českých Budějovicích, jsou do CT zapojována následující plemena psů (pořadí podle frekvence): 16 % plemeno labradorský retrívr, 14 % zlatý retrívr, 10 % je kříženců, 8 % border kolií, 6 % flat coated retrívrů, 4 % německých ovčáků, 3% bernských salašnických psů. Další výčet je již bez uvedení počtu psů (resp. procenta jejich zastoupení) francouzský buldoček, dalmatin, bígl, bruselský grifonek, kavalír King Charles španěl, staffordšírský bulteriér, šeltie, jorkšírský teriér, belgický ovčák malinois, border teriér, německý boxer, foxteriér, kokršpaněl, kolie krátkosrstá, leonberger, Nova Scotia Duck Tolling retrívr, novofundlandský pes, rhodézský ridgeback, akita inu, americký staffordšírký teriér, australský honácký pes, bearded kolie, belgický ovčák tervueren, bílý švýcarský ovčák, boloňský psík, bostonský teriér, kerrn teriér, český strakatý pes, evropský saňový pes, irský vlkodav, knírač, maďarský ohař, německý krátkosrstý ohař, pudl velký, rotvajler, ši-tzu, špringršpaněl a West Highland White teriér.

Vložil: elou
Publikováno: 9.9.2009 12:38:51
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: Canisterapie