Chystáte se tento víkend vyrazit poprvé na stopu?

Možná se vám bude hodit první díl našeho seriálu o stopování s velmi pravdivým názvem Stopy a stopování aneb Nejhorší je spěchat! Jeho autorkou je Hana Vymazalová, která velmi úspěšně závodí se svou fenkou chodského psa Cessy z Melechovské stráně a i výčet složených zkoušek této dvojice je ohromující - BH, ZOP, ZZO1, ZPU1, Apr1, ZM, ZVV1-2, Spr1, Fpr1-2, Upr1, IPO ZTP, IPO3, OB-Z, OB1-2, ZZZ, RH-WE, ZVP1… A její druhou mladinkou fenkou, se kterou se ale již stihla mnohé, je fena belgického ovčáka, jejíž jméno je úkolem pro vás. Nejrychlejší správnou odpověď na redakce@pespritelcloveka.cz odměníme knihou o stopování. Ale zpět k prvnímu dílu, který najdete v Pes přítel člověka č. 4, které je nyní v prodeji! „Stopování je úžasná disciplína!“ tvrdí autorka seriálu a pokračuje: „Má několik výhod: stopovat lze po velkou část roku, není třeba mít pomocníky či speciální pomůcky a ani po finanční stránce stopování není tak nákladné, jako jsou třeba obrany. Přesto se často setkávám s lidmi, kteří se tolik stopám nevěnují."

„Přestože chtějí závodit a skládat zkoušky z všestranného výcviku, pilně trénují JEN obrany a poslušnost. Právě by si ale měli uvědomit, že na stopách pak v „trojboji“ záleží možná nejvíc. Spousta zkoušek či závodů začíná právě stopami, a pokud „neodčuchají“, nejsou připuštěni k dalším disciplínám. Pokud ztratí na závodě hodně cenných bodů na stopě, těžko to dohání na poslušnosti a obraně. A navíc tam bývají výkony dnes velmi vyrovnané. Ne nadarmo se tedy říká – STOPA je disciplína králů. Co nás stopování ale stojí nejvíce, je hodně, hodně času…

S praktickou stopou se můžeme setkat třeba u záchranářů, kdežto my se budeme věnovat sportovní stopě. Zde jde o přesné stopování, kdy pes přesně sleduje stopu a chodí tzv. od šlápoty k šlápotě. Pracuje s nízkým nosem, lomy, a to i ostré, vypracovává velmi přesně, aniž by se nechal ovlivnit různými vlivy. Nalezené předměty musí označovat přesně.
Dříve bylo stopování jiné…  
Nevyžadovala se taková přesnost, psi sledovali stopu spíše v pachovém mraku. Chodili tak s vyšším nosem a sledování stopy bylo spíše nepřesné. Záleželo hodně na směru větru, klimatických podmínkách a typu terénu. Často bylo vidět, že pes šel několik desítek centimetrů i metr vedle stopy. Na stopu se vracel při nalezení předmětu, který často kvůli tomu označoval křivě. Dalším úskalím byly lomy. Záleželo na směru větru, pak pes lomy přecházel a dohledával v kruzích, nebo naopak zkracoval, protože je ucítil dřív. Toto stopování je pro psa přirozenější.“

Proč tedy dnes nutíme psa sledovat stopu jinak?
Na čem je založeno přesné stopování?
Co budeme potřebovat?
Jaké zvolit pamlsky?
Obojek či postroj?
Jaký zvolit terén?
Jak označit začátek stopy?

To jsou otázky, na něž nejdete odpovědi v prvním díle nového seriálu o stopování v Pes přítel člověka č. 4 – právě nyní je v prodeji!


Publikováno: 7.4.2017 13:44:29
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: NZŘ