Jak se stát ALFOU?

Základem jakékoli práce se psem je PRÁCE PRO ALFA psovoda. ALFA psovod je člověk, pro něhož pes pracuje rád, obdivuje ho, vzhlíží k němu a důvěřuje mu – prostě oba jsou týmem, jeden druhému dobrým parťákem. Důvěra se musí budovat dlouho, bázeň se získává rychle. Kdo je příliš netrpělivý, nikdy dobrým ovčákem nebude. Být „ALFA“ je otázkou přístupu! Když je daný člověk sebevědomý, důstojný, spravedlivý, inteligentní a má u ostatních přirozenou autoritu, pes to okamžitě vycítí – takhle se k němu chovala jeho matka. Zkušený pejskař hodně používá intonaci hlasu a výraz očí k tomu, aby pes pochopil, že dosáhne toho, co chce. Je klidný a jemný, ale důsledný, milující, ale přísný, a to všechno najednou. Všichni psi se k takovému člověku okamžitě chovají submisivně, protože všichni instinktivně respektují ALFU, když se s ním setkají.  „Slabý“ psovod dobře psa ovládat nebude, dokud nepochopí, proč s ním pes nespolupracuje. Je to třeba zjistit a poučit se z toho. Většinou jsou k tomu tři důvody: chybějící respekt a uznání; postupná ztráta důvěry a nedostatečná oddanost.“ Úvodní řádky velmi podnětného článku, který je pasení se psem, ale jak sami vidíte, není JEN o něm. Napsal jej Radko Loučka a vy jej najdete v aktuálním čísle našeho časopisu Pes přítel člověka č. 7, které je ještě v prodeji!

Jak se tedy stát ALFOU?

„UZNÁNÍ SE MUSÍ BUDOVAT, NE PROSAZOVAT SILOU.“ Psovod ALFA by měl být hlavně důsledný a mentálně silný, trpělivý a klidný.
„PROJEVOVAT URČITOU NADŘAZENOST, ALE ZÁROVEŇ DÁVAT.“ Pes má rád, když mu velí silná osobnost, která je ale laskavá a dopřeje mu užívat si společného, příjemného života. Do této kategorie chování by mohl být zařazen způsob vedení psa za psovodem, který je v pasení vidět velmi často. Psovod velí psovi „Za-mě“, pes jde za psovodem zcela uvolněně a většinou rád. Má pocit, že to tak má být a že psovod má vše pod kontrolou. Pokud jde pes u nohy, je neustále ve střehu a stresu, jestli jde „předpisově“ a kdy už dostane další povel („Vpravo“, „Vlevo“, „Lehni“, „Sedni“, „Stůj“ – jako na cvičáku – tímto drilem se ale psovod ALFOU nestane).
„NĚCO ZA NĚCO.“ Součástí toho je i plnění povelů: Neposlechneš – nebude odměna. Pes se musí naučit, že všechno, co chce, si musí zasloužit.
„NECHCEŠ – NEBER.“ Psovod nenutí, ale nabízí. Pokud se nevhodné chování psa nezmění, omezí pozornost, kterou psu věnuje, více ho ignoruje. Pes velmi často pozornost začne vyžadovat.
„POZORNOST MÁ BÝT VĚNOVÁNA, NE VYNUCOVÁNA.“ Když pes vyžaduje pozornost, je třeba ho ignorovat a věnovat se mu teprve, až přestane „dotírat“, jinými slovy: až vy budete chtít, ne on.
„MOTIVACE JE HNACÍM MOTOREM.“ Motivací je odměna – ale jaká? To, co psovod nabízí především, je kromě základních potřeb, přátelského zacházení a lásky také práce u ovcí, ze které má pes potěšení, kde uplatní svoje instinkty v praxi. Odměnou pro psa je možnost takhle pracovat, uznání psovoda a nějaká výhoda, kterou prací získá. Myslím tím trochu větší odměnu než běžný pamlsek, tedy nějaký jackpot např. v podobě pomazlení, hry, vykoupání, proběhnutí – prostě co má pes ještě hodně rád kromě pasení. Pes je v otázce motivace asi nejsložitější ze všech zvířat – zatímco divoká zvířata pracují hlavně za potravu, pro psa je často na prvním místě vztah s člověkem a jeho spokojenost. I u řady problémových chování jsou psi zřejmě přesvědčeni, že si to jejich pán přeje. U psů proto nesmíme nikdy zredukovat trénink jen na pamlsky a ignorovat přitom jejich potřebu „být zadobře s páníčkem“, danou tisíci let umělého výběru.
„BÝT KROK PŘED PSEM.“ Je třeba znát chování psa a vytušit, co chce udělat, a buď mu to zakázat, nebo podpořit, podle toho, jestli to chování nechceme, nebo naopak vítáme.
„NEPOSILOVAT SEBEVĚDOMÍ PSA.“ Velmi důležité je to, jak se ke psu chováme také mimo dobu výcviku. Pokud se pes nechce podvolit a „odmlouvá“, musí poznat, že psovod určuje, co se bude dít, kdo kam půjde první nebo kam se pes může uvelebit. Nepřekračujte ani neobcházejte svého psa, přimějte ho, aby vám uhnul. „Posuňte“ ho v hierarchii ve vaší „smečce“ lidí a zvířat (rodině) trochu níž.
„VYVAROVAT SE CHYBNÝCH ROZHODNUTÍ.“ Pes vám ze všech zvířat na světě odpustí nejvíce chyb. I proto může vedle sebe existovat tolik protichůdných metod tréninku psů a většina jich nakonec nějak vede k cíli. Nepracujte přesto metodami „pokus-omyl“, to autoritu psovoda snižuje.
„NASTAVENÍ MANTINELŮ.“ Až když pes ví, jak jsou nastaveny a respektuje je, je vyhráno. Pes se nemusí zatěžovat odpovědností za „smečku“, kterou má jeho psovod. Stačí, když bude plnit jeho požadavky a bude mít vše, co k životu a štěstí potřebuje.
Zavádějte pravidla pozvolna a postupně. Náhlá změna více pravidel najednou by mohla vést ke konfliktu a konfrontaci mezi vámi a vaším psem.

Kompletní článek najdete v Pes přítel člověka č. 7!

Ilustrační foto: D. Kylíšková

Publikováno: 10.7.2017 16:10:35
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: Pasení