Splašené chlupy jsou můj splněný sen

„Tahle dvojka mě zaujala na první pohled. Briarda na cvičáku dnes, bohužel, často neuvidíte a Andrea – zaujalo mě, že nejde klasickou cestou pokus – omyl, ale je na place připravena a v plné pozornosti na psa. Promyšlená, jemná, klidná práce na niž se prostě moc dobře dívá a je jedno, co cvičí. Víte, že mohou cokoli! Ostatně úspěchy Andrei Balákové a jejího Coreeho (Coree Avec la Force de l´Our) – vloni se umístili na druhém místě v klubové soutěži Briard roku a letos se jim daří v pasení. Tedy v činnosti, pro niž se kdysi briard „zrodil“." Tak začíná jeden z rozhovorů, které najdete v novém čísle našeho časopisu Pes přítel člověka č. 11.

Kdy a proč vlastně jste se spolu začali věnovat pasení?

Na pasení mě poprvé vzala kolegyně z práce, která má border kolie, když bylo Coreemu asi 8 měsíců. Briard je ovčácké plemeno, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. No, byla to dost divočina, protože nejenže můj pes viděl poprvé ovce, ale i ovce viděli poprvé něco jiného než border kolii. A to je pro ně velký rozdíl nejen ve velikosti psa, ale i způsobu pohybu kolem ovcí. To mají tradiční plemena (všechna ovčácká kromě borderek) diametrálně rozdílné. Nicméně trenér byl nadšen Corinově vlohami k pasení a naší briardí chutí do práce, byť i on viděl briarda poprvé.
No a proč? Již tehdy jsem zjistila, že nás to oba moc baví, pro ovčáckého psa je to nejpřirozenější práce, postavená na instinktu, což je úžasný zážitek. Hodně věcí ho tady neučíte – pes je dělá automaticky a vy he jen korigujete. A pak ten svobodný pohyb po pastvinách, na čerstvém vzduchu ve společnosti vašeho psa a oveček… Prostě nádhera!

V čem je tedy specifický způsob pasení briarda?
Jako většina tradičních plemen chodí k ovcím na blízko, což je potřeba pro pohodu ovcí trochu korigovat, přirozené je pro něj obíhání stáda zezadu do půlkruhu (flankování). Coree i hezky vnímá „náladu“ ve stádě a když mu do toho nezasahuji, ví, kdy je potřeba klidné práce a kdy je nutno dát do práce víc energie, aby udržel stádo pohromadě. Jinak se mi ale osvědčilo to, co ve sportovce: dávat i ovečkám různé úkoly, aby práce nebyla pro psa stereotypní, musel samostatně řešit situace a neměl čas na vymýšlení blbostí.

Jak obtížná je péče o briardí srst? Necuchá se třeba pod postrojem, obojkem?
Není to tak hrozné, jak by se na první pohled mohlo zdát, i když delší srst má svá úskalí, např. teď na podzim v podobě bodláků. Dobře zvolený obojek srst necuchá a postroj používáme jen na obrany, kdy je dobré srst po nich přejet kartáčem. Já jsem se rozhodla pro sport, takže z toho pohledu k tomu přistupuji, ale v zásadě si nemyslím, že by srst trpěla, a to i přesto, že Coree je navíc velký vodomil a málokdy mu toto potěšení odřeknu. Je samozřejmě třeba srst pravidelně (ne denně) česat, aby neplstnatěla, na druhou stranu briard nelíná a to je velké plus. Ale když vidím na dobových fotografiích briardy před 100 lety, kdy vypadali jak neupravovaní knírači, tak jim přece jen tu péči o tak krátkou srst někdy závidím.

Nemá Coree coby celočerný pes problém s vysokými teplotami?
Dobře udržovaná delší srst je poměrně vzdušná a při pohybu psa „ovívá“. Navíc se Coree rád koupe a pokud je to nutné, sáhnu i po chladící vestě, která nám už třetí léto dělá dobrou službu. V extrémních vedrech omezujeme aktivity, ale to by mělo platit s ohledem na zdraví pro každého psa, nejen celočerného.

Kompletní a obsáhlý rozhovor nejen o pasení, ale především o životě s briardem  již nyní v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 11!


Publikováno: 24.10.2017 14:40:46
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: Pasení