Vzpomínka na Jenny

V čísle 8/2011 jsme přinesli článek "Byly jsme si souzeny" o canisterpeutické labradorce Jenny, která odešla do psího ráje, ale v srdcích svých blízkých zůstane navždy.

Vzpomínka na Jenny

Velký dík….
Jsou tomu tři roky, už se mohu zastavit a zasnít se.  Na stěně visí tvoje fotka, Jenny, a vše běží dál.
V květnu 2011 celou naši smečku úplně ochromilo to, že jsi nás opustila. Nic moc jsi na sobě nedala znát.  Jen zvýšená teplota, odmítání jídla, které ti vždy chutnalo. Návštěva veterináře a jeho ortel, že je operace nutná. To v tvém věku bývá, uklidňovala jsem se. To bude krátkodobá záležitost, vždyť pan doktor tě už tolikrát zachránil. Musíš být lačná, klidná a večer si pro tebe přijdu. Půjdeme domů.
Domů jsi už nepřišla, nikdy. Jen opuchlé oči od pláče a prázdno. Já se vypláču, ale co ostatní?  Vždyť na tebe čekalo tolik lidí. Děti ze školky, dospěláci z Domova Jistoty, a taky všichni ze Žirafy a z Pržna z Našeho světa.
A co já, co budu bez tebe dělat?  I přes pětihlavou psí smečku tu bylo prázdno.  
Po největším smutku nastalo hledání, domlouvání, cesta do Pardubic.
Čtyři měsíce po odchodu Jenny jsme si  přivezli  Dafné.  Narodila právě v tom měsíci a skoro i toho dne, kdy odešla naše psí kamarádka.  Náhoda?  Ale takových shod okolností se časem ukázalo víc.
Dafné je zlaťačka a zlatíčko. Jenny byla labradorka a plavá. Holky se podobaly barvou. A taky srstí. Proč asi Dafné  není moc chlupatá. Protože musí mít hodně společného s labradorkou.  
Ale co je spojuje nejvíce je povaha a způsob práce canisterapeutického psa. Vztah k lidem. Obě tíhnou spíše ke smečce lidské než psí. Ale psy akceptují, tedy Jenny akceptovala.
A tak mně mnohokrát napadlo, že Jenny a Dafné se míjely a Jenny to Dafné vše předala. Vždyť tady měla ještě rozdělanou práci.
A tak stále navštěvujeme děti ve školce, dospěláky z Domova Jistoty, lidičky ze Žirafy i z Našeho světa. A taky další potřebné a smutné. Chodíme za věčnými dětmi, kteří, ač dospělí, se bez pomoci jiného člověka nikdy neobejdou.
Vlastně nemohu být smutná. Pouze vděčná za to, že jsem mohla pracovat a kamarádit s Jenny. A ona měla tak moc ráda lidi a asi i mě, že mi poslala Dafné.
Helena Fejkusová


Publikováno: 29.8.2014 10:45:37
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: Canisterapie