Americká akita

Americká akita
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.

Americká akita
Portrét plemene –  Pes přítel člověka:  2 / 2001, 4 / 2010. Zajímá vás některý z těchto vydání? Starší čísla můžete objednat na starsivytisky@pvsp.cz nebo prostřednictvím formuláře zde

 

 

 

 

 

 

Fotogalerie PPČ:

 

Klub zastřešující toto plemeno: Tento klub je partnerem časopisu Pes přítel člověka

 

 

 

 

Chovatelské stanice:

Zde může být právě ta vaše chovatelská stanice. Pro více informací pište na redakce@pespritelcloveka.cz

 

Standard

AMERICKÁ AKITA
(American Akita)

Země původu:     Japonsko
Vývoj:                USA
Datum publikace původního platného standardu:    06.07.2005
Určení:            Společenský pes
Klasifikace FCI:    Skupina 5    špicové a primitivní plemena                            
                Sekce 5        asijští špicové a příbuzná plemena
                    Bez zkoušek z výkonu

Krátký historický přehled:
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.
Během druhé světové války (1939 – 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.
Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.
V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.

Celkový vzhled:
Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.

Důležité proporce
•    Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je zhruba 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen.
•    Hloubka hrudníku dosahuje poloviny kohoutkové výšky psa.
•    Poměr vzdálenosti od špičky čenichu ke stopu a vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu činí 2 : 3.

Temperament
Přátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes.

Hlava
Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník.

Lebka
Mozkovna:    plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná.
Stop:        dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný.
Obličejová část hlavy
Čenich:        nosní houba široká a černá. Světlejší pigment a jasně neohraničené skvrny s nedostatkem pigmentu na nosní houbě jsou povoleny jen u bílých jedinců, ale černé se dává vždy přednost.
Tlama:        široká, hluboká a plná.
Pysky:        černé a ne příliš visící. Jazyk růžový.
Čelisti/zuby:    čelisti nejsou zaoblené, ale tupé a velmi silné. Zuby jsou silné a pravidelné. Skus je úplný. Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je přípustný.
Oči:    tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček černé a těsně přiléhající.
Uši:    pevně vzpřímené a v poměru k hlavě malé. Ohneme-li ucho kupředu, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči rovnoběžně s linií šíje.
Krk
Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky.

Trup
Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná.
Hřbet:         Rovný
Bedra:        Pevně osvalená.
Hrudník:        Široký a hluboký. Žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým hrudním košem.
Spodní linie a břicho:        lehce vtažené

Ocas
Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině, zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička spadá na slabinu. Kořen ocasu je široký a silný.
Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, ale bez chocholu.

Končetiny
Hrudní končetiny
Hrudní končetiny silných kostí a při pohledu zepředu rovné.
Plece:        Silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené.
Nadprstí:    lehce skloněné směrem kupředu s úhlem zhruba 15° vůči svislici.

Pánevní končetiny
Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách odstraňují.
Stehna:        silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná.
Kolena:        přiměřeně úhlená
Hlezna:        svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven.

Tlapy
Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky.

Pohyb / chody
Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně s hrudními. Hřbetní linie zůstává silná, pevná a rovná.

Osrstění
Srst:        patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší.
Barva:    jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.

Velikost
Kohoutková výška:    psi 66 až 71 cm (26 – 28 palců)
                    feny 61 až 66 cm (24 až 26 palců)

Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky.
-    psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem
-    úzká nebo málo vyvinutá hlava
-    chybějící zuby (s výjimkou 2 zubů z PM1 a / nebo M3)
-    modře nebo černě skvrnitý jazyk
-    světlé oči
-    krátký ocas
-    vytočené nebo vtočené lokty
-    jakákoliv známka límce nebo vlajky
-    bojácnost nebo špatná povaha
Vážné vady
-    nedostatek mohutnosti
-    lehké kosti
Diskvalifikující vady
-    agresivita nebo přílišná bojácnost.
-    naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými jasně ohraničenými skvrnami.
-    svěšené, klopené nebo překlopené uši
-    předkus nebo podkus
-    srpkovitý nebo nezatočený ocas
-    psi s kohoutkovou výškou pod 63,5 cm (25 palců) a feny pod 58,5 cm (23 palců)

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.:    Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku.


Vložil: IvetaP
Publikováno: 19.11.2000 20:07:07
Kategorie: Plemena psů
Rubrika: V. skupina