Na poličky s pohárky se mi hezky dívá a vzpomíná…

Opravdové vítězství ale není o pohárech, je o lidech, co vás podrží i když se všechno sype…

O tom je přesvědčená Martina Bittnerová, která nám napsala příběh její fenky jokšírka Fanynky.

„Kdo zná Fanynku (celým jménem Fantagiro of Maryon‘s home) ví, že je to opravdu vyjímečný jorkšír. Je to taková moje spřízněná psí duše a vtipné na tom je, že jsem k ní přišla jako slepá k houslím.

V době, kdy jsem ještě běhávala agility s jorkšírem Dennym, mi napsala jedna chovatelka, že její známá si importovala do ČR fenku na výstavy. Jenže trochu přerostla a tak se na výstavní kariéru nehodí, zato by mohla být vhodná na sport. Odpověděla jsem, že bych k Dennymu chtěla spíše psa než fenu, a tím jsem to pokládala za uzavřené. Paní to ale nevzdala. Napsala, že to chápe, ale že za návštěvu nic nedám a že Fanynka je opravdová tryskomyš. To mě vzhledem ke sportu zaujalo, a tak jsem se jela podívat. Okouzlila mě hned při prvním setkání. Tenkrát jsem se jela podívat ještě na další dva pejsky – kluky, ale Fanynka si získala moje srdce nejvíc a bylo rozhodnuto.

Na AGI to byla tryskomyš

Byla chytrá a totálně ztřeštěná a od první chvíle to milovala celou svojí duší Tím, že už byla starší, jsme po jejím zvyknutí na nový domov mohly společně začít trénovat agility. Chovatelka nelhala, byla to tryskomyš. Byla chytrá a totálně ztřeštěná a od první chvíle to milovala celou svojí duší. Vypadala, jako kdyby se pro to narodila. Zpočátku jsme měli dokonce problém s tím, že nestála o žádnou odměnu. Agility pro ni mělo tu nejvyšší hodnotu, takže jsem jí nejdříve musela naučit brát si hračku nebo pamlsek. Díky agility jsme si vytvořili neuvěřitelné pouto. Někdy nám běhy trochu kazila ta její ztřeštěnost a přemotivovanost, to jsem s Dennym neznala, ale Fanynka si vždy každý běh užila naplno. Poslední rok jsme byly sehrané jako nikdy a užívaly si závody, tréninky a intezivky. To nám pak ale překazila série nešťastných událostí.

Vše začalo, když jí omylem kousl pes do oka.

Štěkl na projíždějící skútr a ona měla zrovna hlavu těsně vedle něj a měla smůlu, že to schytala přímo do oka. Nicméně to bylo jen malé zranění, které se mělo do týdne samo zahojit. Jenže nezahojilo, takže podstoupila první zákrok, který prý zabere u 98 % pacientů. Jak na potvoru ona byla zrovna v těch 2%, kdy to nezabralo. Musela na další zákrok, kde jí byla do oka vložena umělá čočka. To už se začalo očičko krásně hojit, ale bohužel ještě před ukončením léčby přišel další problém.

Nemoc…

Jeden den byla taková smutná a viditelně jí něco bylo. Na veterině bolestivě reagovala v půlce zad a dostala injekci proti bolesti, která na chvíli zabrala. V noci se ale hodně zhoršila. Měla záškuby v zádech a plakala bolestí. Když jsem jí vzala ven, tak se nemohla udržet na zadních nohou a při snaze se vyčůrat spadla na bok…

V aktuálním čísle najdete celý příběh léčby diagnózy s názvem diskospondylitida. Byl to zánět, který Fanynce doslova rozežíral obratle zevnitř. Ale také je to příběh podpory…

.. Celé družstvo se za nás postavilo a pojmenovalo se „Za Fanynku“, což pro mě bylo překvapení až v ten den. Byla jsem z toho dojatá. Bylo to od nich nádherné gesto a každý běh jsem prožívala snad víc než oni a skoro nedýchala. Nevím proč, ale uvnitř jsem tak nějak cítila, jako by opravdu běželi za ní….

Pes přítel člověka č. 12 – právě teď! S vděčností otiskujeme podobné příběhy pejskařské sounáležitosti – víte, o nějakém? Napište nám na redakce@pespritecloveka.cz.

Pes přítel člověka č. 12 si můžete objednat:

• Tištěná verze: https://www.casopisyprovas.cz/PES-PRITEL-CLOVEKA-c1_0_1.htm (v ČR bez platby za poštovné). Na této stránce najdete k objednání i naše starší čísla, nástěnný plánovací kalendář a předplatné, k němuž dostanete stále kalendář zdarma.

• Elektronická verze: https://www.casopispresinternet.cz/797-2/