Archiv,  Pes přítel člověka,  Rok 2020

Českoslovenští vlčáci čekající na nový domov…

Aneb ostří vlčí chlupáči v záchranné stanici, jejich život i adrenalinové venčení

Byla sobota ráno a my jako další ostatní venčitelé stojíme u brány jediné záchranné stanice pro československé vlčáky. Nachází se v zalesněném Josefovském údolí Moravského krasu a provozují ji manželé Radkovičovi. Příroda je zde úžasná, dole zurčí potok, nahoře jsou majestátní zalesněné skály, občas jeskyně a mezi tím vším se ozývá štěkot, vytí psů, které tady k tomu všemu nějak patří.

Jak venčit?

Jsme nováčci a první rady před venčením jsou od zkušené venčitelky: „Psovod vždy určuje cestu, nenechte se tahat. Nikdy mu nesundávejte náhubek, pamlsky jsou na motivaci a odměnu. Dodržujte velké rozestupy od jiných psů, neboť by si mohli navzájem ublížit. Nejlepší bude, když vždy půjdete stranou, přivážete se ke stromu a počkáte, až dotyčný přejde. Nikdy svěřeného psa netrestejte, nekřičte na něj, neboť by vás mohl napadnout. Pomalu každý pes zde prochází převýchovou. Pokud se stane, že by si pes sundal náhubek, musíte mu dát povel sedni a zpět nasadit. Psa nesmíte za žádných okolností pustit.“ Zhluboka se nadechnu a dívám se, jak se tváří moje velké děti J Jak venčení československého vlčáka dopadlo a hlavně rozhovor s provozovateli záchranné stanice tohoto plemene i s fotografiemi čévéček čekajících zde na nový domov najdete právě nyní v Pes přítel člověka č. 8 🙂