www.pespritelcloveka.cz

Německý ovčák je pro mě srdeční záležitost

JUNIOŘI v agility – jsou jedna velká parta

Bígl je hodně šikovné plemeno, ale…

Rozdíl je mít dva nebo tři psy. Pak už se každý další navíc ztratí…

Rozhovory na velmi pestrá a zajímavá témata najdete v aktuálním Pes přítel člověka č. 5.

Marek černý a jeho německý ovčák je Extreme Orex Aykmar – kdo by tuto dvojici neznal?

Marku, podle čeho si vybíráš krycího psa, jaká musí mít kritéria?

Základní kritérium pro to, abych použil psa v chovu, je kvalitní rodokmen. Vždy sleduji, jaké má předky. Musí mít perfektní nervovou soustavu, předpoklad pro pachové práce, ochotu pracovat pro psovoda, vysoký drive, být nezávislý na motivaci. Pohyb musí být lehký a dynamický s přirozeným skokem přes překážku, obrana musí být tvrdá, razantní s náporem na figuranta a přirozené agresivní štěkání. Stavba těla s rovnou zádí. Není pro mě důležité, jak je pes zbarvený, ale jaký má pracovní potenciál a zdraví.

Vysmátá blondýna, kterou nelze přeslechnout nejen na parkuru agility, jedna z úspěšných exjuniorek to je Denča Sommerová.

Deniso, co bys vzkázala dětem, které třeba už agility někde trénují, ale bojí se vyrazit na první závody nebo na mistrovství mládeže?

Rozhodně se nebojte a vyrazte co nejdříve! Otevře se vám nová životní etapa, ze které nebudete chtít vystoupit… V juniorské kategorii jste jen jednou, a čím dříve do tohoto koloběhu vstoupíte, tím déle si tu nádhernou atmosféru zažijete. Znám tolik týmů, jejichž členové neměli odvahu a na první mistrovství juniorů vyrazili třeba až ve svých 17 letech, a pak litovali, že to nezkusili dříve a nezažili aspoň třeba o rok více.

Pejskařky tělem i duší to jsou Alena Divišová a Pavlína Courtonová. Představí nám svoji psí smečku a dají vhled do života se psy nejen v době covidové.

Pavlíno jaký je bígl? Bígl je lovecké plemeno. Určitě by ho neměl mít někdo, kdo chce psa jen na gauč, kdo ví, že mu nedopřeje pořádně pohyb. Pro tyhle psy je to utrpení a kompenzují si to ničením nábytku, všeho možného, útěky. Je to honič, musí se hýbat, jen zahrada nebo byt mu nestačí. Pro spoustu lidí jsou bíglové paličáci, se kterými vůbec nic nejde dělat. Pro mě je to naopak. Je to plemeno, které miluje jídlo a přes jídlo se s ním naopak pracuje velice dobře. Navíc jsou hodně vytrvalí, můžou ujít 40 km i více a pořád půjdou vpřed. Mají hodně rádi, když můžou při práci používat nos, proto pokud ho někdo chce, doporučuji zkusit nosework a nejvíc asi přípravu na lovecké zkoušky a zkoušky samotné, v tom jsme se hodně vyblbli, bígl je hodně šikovné plemeno.

Aleno, kolik máte nyní doma psů? Moje psí smečka současně čítá tři fenky. Honey (15,5) – Manchester teriér, Áťa (12) – Parson Russel teriér, Gia (5) – Parson Russel teriér. Osudová pro mne navždy bude asi moje bíglice Abby, a sice z toho důvodu, že byla moje první. Manžel má pak tři pejsky. Béďa (14) – border kolie, Otík (10) – papilon, Foo (1) – australská kelpie.

Kompletní rozhovory najdete právě nyní v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 5. Můžete si jej objednat bez platby za poštovné na www.casopisyprovas.cz či v el. podobě na www.casopispresinternet.cz.