www.pespritelcloveka.cz

Achillovou patou sportovní kynologie je mládež, kde je?

„Proč se nevěnuje psům? Ale oni se přece věnují, jen bohužel ne ve sportovce, ale v ostatních odvětvích kynologie, jako jsou agility, obedience, dogfrisbee… Proč? Odpověď ale přece známe, jen ji nechceme slyšet nahlas… Sportovka je drahý, náročný koníček, jak na peníze, tak na čas. Dítě, které nemá zapáleného sportovního rodiče, má většinou smůlu, nemá se jak dostat na cvičák, na tréninky obran, stopy, na závody. Když jsem já byla mladá, podotýkám, že to už bylo v minulém století :-), bylo nás v jedné základní organizaci 7, ano 7 dětí. Dnes jsme rádi, když se jich sejde sedm v jedné kategorii na Mistrovství republiky mládeže. Proto buďme vděčni za každého nového člena z řad mládeže, podejme jim pomocnou ruku, buďme jim oporou, a to i ve smyslu rady, povzbuzení či odvozu na závody či na kukačku na výběráky, mistrák, kam se stejně jedeme podívat. Kdo ví, třeba zrovna tam najde svůj vzor a my, i když nevědomky, budeme stát na pokraji cesty, kterou se pak vydá.“

Tak začíná zamyšlení Jany Světlíkové, rozhodčí 1. třídy.

A v následném rozhovoru nám představila jednu takovou mládežnici, Adélu Šedovou – 13 let, a její border kolii Rona. A především jejich cestu…

Kompletní materiál najdete v Pes přítel člověka č. 10 právě teď. K objednání i na www.casopisyprovas.cz (bez platby za poštovné) či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz. Jak jste na tom s mládežníky u vás na cvičáku? Proč se sportovce věnují převážně jen děti, jejichž rodiče se jí věnuji sami aktivně roky? Může v dnešním „systému“ vlastně vyjít mládežník ze základních kursů poslušnosti bez zázemí dál? Napište nám vaši zkušenost, názor, představte nám lidi, kteří se mládeži ve svém volném čase věnují! Stačí napsat na redakce@pespritelcloveka.cz a možná někomu ukážete cestu, nebo poděkujete.