www.pespritelcloveka.cz

Musí se pes při posuzování na výstavě předvést v pohybu?

„Žiji v domnění, že výstavy mají důležitou chovatelskou funkci. Že jejich hlavním posláním je posoudit exteriér psa vzhledem k danému standardu a vhodnost pro další chovné využití. Pro zkušené chovatele je to možnost porovnat kvality svého chovu s konkurencí a získat informace o nezávislém pohledu „zvenčí“. Protože co si budeme povídat, každý chovatel má po čase nějaký svůj oblíbený „typ“ psa, a jak se říká, „pro stromy nevidí les“. Začínající chovatel získává základní informace o tom, jak je na tom jeho fena exteriérově, zda na ní má smysl chovat a jaké nedostatky případně v chovu napravovat. Ale jsou dnes ještě vůbec výstavy chovatelskou přehlídkou a prostředkem pro selekci v chovu psů? Nebo je to jen honba za kartičkami, poháry a dalšími tituly ve smyslu – když už máme všechny, tak se vymyslí nějaký další (grandšampion třeba…), hlavně ať se vystavuje?“

Tak začíná jedna z reakcí, která nám již dorazila na zamyšlení s názvem „Quo vadis, etiko?, který najdete v aktuálním čísle 12. Oč v něm jde?

„V Brně proběhl velký kynologický svátek – světová výstava psů, kterou Česká republika hostila po více jak 30 letech.

Pro každého chovatele i majitele je čest se takové výstavy zúčastnit, ať už jako vystavovatel, nebo „jen“ jako divák. To byl i můj případ. Tentokrát mi intuice poradila, že není rozumné vystavovat, ale jen se podívat. A to mi opravdu stačilo, protože zážitek to byl skutečně nevšední. Během více jak 15 let jsem se zúčastnila jako vystavovatel všech typů výstav – od krajských přes národní, mezinárodní, speciální i klubové, a to nejen zde, ale dvakrát i v Anglii, v zemi původu King Charles španělů. Vystavovala jsem na výstavách evropských, světové výstavě i prestižní výstavě, jako je Crufts v Anglii. Ze všech výstav, kterých za ta léta bylo rozhodně více než sto, jsem si odnesla různé pocity.

Nejvíce rozpačitá, ba dokonce i plna překvapení, jsem odcházela z dnešní světové výstavy v Brně. Na výstavu se přihlásilo 26 kingů, posuzovala česká rozhodčí, která plemeno chová a posuzuje opravdu dlouho.

Že by to mělo být zárukou dobré podívané a kvalitního objektivního posouzení? Bohužel, přesně naopak.

Podívaná to byla, ale bohužel tragikomická. Chápu, že mladý jedinec může mít nejisté předvádění, i to k našemu plemeni patří.

Ale aby byla mladá fena do kruhu PŘINESENA a posouzena POUZE na stole bez předvedení v pohybu a byl jí zadán titul, a to nejenom hodnocení výborná, ale i CAJC a titul Světový vítěz mladých 2021, to považuji opravdu za nehoráznost a výsměch všem ostatním vystavovatelům.

Po posouzení byla fena z kruhu opět ODNESENA. Takovou toleranci bych ještě pochopila na oblastní/krajské výstavě (nicméně i tam by bylo objektivní hodnocení takového jedince rozhodně jiné než „výborná“)……. Kristina Kulhánková“

Autorka zamyšlení, které najdete kompletní v novém Pes přítel člověka č. 12 se zeptala i mluvčí ČMKU, zda je takové „posouzení“ v pořádku. A co myslíte? Odpovědi najdete v příloze a my se těším na váš názor. O čem vlastně takové posuzování vypovídá? Jaké informace o psu dává rozhodčí chovatelům? Napište nám, rádi vaše názory, zkušenosti, cesty otiskneme…

Pes přítel člověka č. 12, bez platby za poštovné k objednání i na www.casopisyprovas.cz či v el. verzi www.casopispresinternet.cz.

Stále ještě běží akce k ročnímu předplatnému nástěnný plánovací kalendář ZDARMA – více na www.casopisyprovas.cz.