www.pespritelcloveka.cz

Erdel co by služební pes?

Na to by nám mohl dát odpověď rozhovor s vítězem letošního mistrovství XVII. policejní mistrovství České republiky psovodů se služebními psy. Protože je lichý rok, soutěžily kategorie psů na vyhledávání výbušnin a psů na vyhledávání omamně-psychotropních látek (drog). Všestranní psi soutěží vždy sudý rok.

Soutěž se skládala z disciplín:

‒ prohlídka objektu

‒ prohlídka předmětů a zavazadel

‒ prohlídka terénu

‒ prohlídka dopravního prostředku

‒ prohlídka osob nebo oděvních svršků

‒ poslušnost

Jak takové mistrovství probíhá nám představil vítěz mistrovství Standa Hitha, který stál na bedně s ERDELTERIÉREM. A tak jsme ho i vyzpovídali – vždyť velmi úspěšný byl i se svým německým ovčákem, pořídil si border kolii Angee Moravia Liand. Bordery mají v kynologii nevídanou oblibu, ale přece jen mezi policejními profíky jich asi moc nebude. Jak jsi vlastně přišel k borderce coby parťákovi do služby? Byla to velká změna po německém ovčákovi?

Když jsem přešel pracovat do Prahy, měl jsem nevysvětlitelné nutkání mít najednou druhého psa. Jako kdybych tušil, že Hag tady už bude jen pár měsíců. Bohužel tenkrát nešlo, abych měl spolu s Hagem ustájeného ještě jiného psa, a tak jsem hledal plemeno, které s námi bude moct bydlet v bytě. Nechtěl jsem úplné štěně a v inzerátech na mě vykoukla 9měsíční borderka. V práci řekli, že jim tohle plemeno nevadí, a tak jsem se na ni jel podívat. Z počátku se jevila jako parádní pes. Rychle se učila a s ničím si nedělala starosti. To se úplně otočilo s prvním háráním. Od té doby vždy týden před háráním byla skoro nepoužitelná. Pomohla až kastrace. Jedno vím jistě, už bych ji znovu nechtěl.

Tvým třetím psem je erdelteriér Ipos Zlatý most. Jak je vidět, odvaha ti nechybí. Erdelteriéra není často vidět ani na běžných soutěžích. U uniformovaných profíků to musí být velká rarita. Jaké byly vaše výcvikové začátky?

Mít erdelteriéra byl vždy můj sen. Už jako malý kluk jsem listoval v knížce Výcvik služebního psa od majora Komolého. Tam byl erdel uveden a já se zamiloval. Mám rád u psů fousaté brady. S teriéry máme doma celkem zkušenosti. Rodiče chovají kern teriéry. O erdelech jsem četl různé zkazky. Hlavně o jejich povahách. Pak jsem několikrát viděl fenu ministra Havlíčka (vlastně nevím, jestli je jeho) a její povaha mě dostala. Potom se mi podařilo při venčení potkat paní Simonu Hoškovou (předsedkyni klubu erdelteriérů) a snažil jsem se z ní dostat nějaké informace. Nakonec mi dala kontakt na paní Lázničkovou a od té jsem si Ipose dovezl. Co se týká výcviku, řekl mi pan Jirka Zaňák, ať hlavně nespěchám a nesrovnávám s jinými plemeny. Se všemi svými psy cvičím z počátku celý všestranný výcvik. To i s Angee. Mimochodem kouše lépe než Ipos. U Ipose jsem udělal několik chyb, například společné venčení s Angee. Vlastně se mnou nešel nikdy sám, a když jsem se mu snažil cokoliv házet, Angee mu to vždy vzala. Tím u něj přestal zájem o aporty, který zpočátku měl suprový. Začal jsem cvičit hledání přes žrádlo, ale pořád to nebylo ono. Dokonce to vypadalo, že Ipos u policie skončí. Pak si Ipos bohužel udělal ošklivý úraz a museli jsme na několik měsíců lenošit. Tahle přestávka se hodila i mně, a když Ipos začal zase běhat, vyzkoušel jsem změny, které mě předtím napadly. A ony fungovaly. Další pokračování jsem konzultoval s kamarádem a instruktorem Jirkou Havránkem. Víc hlav víc ví. Společně se nám podařilo Ipose přesvědčit, že práce je zábava.

Reportáž i kompletní rozhovor najdete právy nyní v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 1. K objednání i na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovní či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz. Bylo by skvělé vidět erdela častěji, viďte?