www.pespritelcloveka.cz

Může opravdu každý pes najít DOMOV?

Roste počet psů, které jejich majitelé nezvládli vychovat, nezvládají společný život s nimi a tak je nabízí komukoli byť s těžkým srdcem. Přibývá narozených štěňat, přibývá dovážených psů ze zahraničí a tak už každá organizace, téměř každý útulek, každý kdo pomáhá musí přemýšlet, jakého psa přijme. Někteří totiž i po množství práce, spoustě času jim věnovanému mají přesto minimální šanci najít domov. Místo, kde budou dodržovat třeba určitá pravidla, budou stále ve střehu…

Úvahu od Jiřího Szekerese najdete nyní v Pes přítel člověka č. 3

Šlechtění psů se vždy ubíralo takovým směrem, aby psi splňovali určité požadavky na vzhled, zdraví a „funkci“, tedy například psi určení k lovu, k hledání zvěře, psi určení k samostatnosti při ochraně majetku, honáčtí psi atd. To tedy kromě exteriéru vyžadovalo, aby se chovatelé zaměřili i na povahu a chování psů. S rozmyslem zodpovědní chovatelé vybírali psy vyrovnané, s přirozenou inteligencí a ty, kteří měli vlohy k dané činnosti. Naopak se nekompromisně vyřazovali psi, kteří jevili známky povahových závažných vad, zdravotních vad a zkratového chování. Dříve se prostě utratili. Dnes se prodají jako „nestandardní“ nebo se množí jen tak všelijak a tam se povaha neřeší prakticky vůbec. Pojďme si ještě trošku říct, že mezi psy se občas narodí psi s opravdu špatnou povahou. My jim říkáme „primitivní jeskynní tvor“. Jasně, není to název z kynologické příručky mladého sviště, ale vystihuje podstatu. Takový pes postrádá empatii, sociální cítění a nezvládá komunikovat s okolím. Má posílené pouze primitivní zkratky v chování, nízkou inteligenci, trpí záchvaty vzteku a násilí kvůli banálním věcem. Pokud si vytáhnete takového „černého Petra“, můžete se rozkrájet, ale normální a vyrovnaný pes z něho nebude. U takového psa můžete pozorovat nestandardní chování a první zkraty už ve štěněčím věku. Je to stejné, jako když se narodí člověk s mentální retardací, autistickou poruchou či jinými formami poruch. Děje se to a nelze to léčit. U psů to má obvykle tu nevýhodu, že když se to spojí s agresí, tak to přestává být legrace. Napříč celým internetem se o tom v dnešním světě nemluví, je to jakési tabu, ale přesto o tom každý ví. Minimálně každý, kdo má aspoň nějaké zkušenosti se psy, tedy určitě většina trenérů, veterinářů, pracovníků útulků, psí psychologové, ale i mnoho běžných lidí. Naopak se ale paradoxně otevřeně hovoří o tom, že v jiných zemích se utrácí psi běžně.

Ale zpět k tomu problému jeskynních psů.

Nejsou a nebudou nikdy plně začlenitelní do běžného života. Nejsou určeni pro běžné pejskaře. Musí kolem nich být dodržováno mnoho bezpečnostních opatření a nikdy nebude jistota, že se něco nestane. Jejich chování je labilní a často padají snadno do extrémních stresů z běžných situací…

Kompletní článek v Pes přítel člověka č. 3, k objednání na www.casopisyprovas.cz či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz.

Napište nám svůj názor, zkušenost – rádi jej zveřejníme.

Koupit časopis