www.pespritelcloveka.cz

Jaký vztah, takové agility ( a vlastně jakýkoli aktivita)…

Knihy, časopisy, internet. Zde všude najdeme informace o tom, jak žít se psem, jak se s ním domluvit. Skutečnost je taková, že je jen na nás, po jakých cestách půjdeme. Základem agility je ale pevný vztah, který se buduje soužitím s člověkem, každodenními drobnostmi a neustálým učením.

Máte-li vztah, dokážete společně překonat nezdary. Pokud jsem smutná, mí psi mě podpoří. Pokud se vztekám, vědí, že to pro ně v agility neznamená nebezpečí. Mám-li radost, radují se se mnou. Protože pracují se mnou a pro mě, odpouští mi mé chyby a dovolí mi posílat je opakovaně do stejných situací. Pes je tím, kdo vám ve výcviku dává všechny informace, které potřebujete. Říká vám, že dostal informaci pozdě nebo špatnou nebo takovou, které ještě neumí porozumět. Sledujte, co vám říká.

Pokud chcete, aby vás oba agility bavilo, nemůžete se při něm se psem hádat. Potřebujete ukázněného psa, který vás respektuje a věnuje vám pozornost. Ukázněnost ovšem neznamená utlumení nebo zpomalení. Znamená, že pes zná své mantinely, ví, co je a co není dovolené, a z těchto jistot čerpá. O ně se může opřít a dát v nich s důvěrou a bezpečně prostor svému temperamentu.

Uštěkaný pes na parkuru

Ukažme si to na jednom případu, který je k vidění často. Uštěkaný pes. Řve při každém pohybu, při každém podnětu, při nejistotě, u parkuru, na psovoda. Pořád. Pro mě nepochopitelné a rušivé pro mě i pro psa, v tréninku vysloveně špatné. Pes se přetáčí. A přitom to vůbec není potřeba pro jeho rychlost. Rozlišujeme, kdy je štěkání radostným projevem, který nemá vliv na pozornost při práci, a kdy už je nežádoucím chováním.

Patřím k těm šťastným lidem, kteří si osvojili sheltii. V mém případě už třetí v řadě. V případě sheltií je štěkání naprosto běžnou komunikací a projevem jejich temperamentu. Je pro ně přirozené. Ale mé sheltie vědí, kdy je štěkání v pořádku a kdy není. V bytě jsou klidné, neštěkají u parkuru. Naopak radostně (a někdy dost intenzivně) ňafají, když jdou ven, honí se spolu a lítají. Naučit je to není otázkou trestání, jen kázně a důslednosti.

Nebo je to také o respektu, našem vlastním respektu ke psům i k sobě. Psi totiž čtou nás. A čtou nás svýma vlastníma očima. Mají vlastní řeč, signály, které se vyvíjejí po tisíce let. Vychází z jejich etologie, z instinktů. Nemusí se je učit. Naučit se je musíme my.

Tak začíná článek od Kariny Divišové v Pes přítel člověka č. 3, ve kterém vám také, mimo jiné, představí základní elementy finské školy OneMind Dogs, podle kterých se naši psi orientují při pohybu na parkuru. Rozeznávají jich celkem sedm. Znáte je?

A s oním štěkáním na parkuru vyhlašujeme novou ANKETU – kdy je štěkání psa na parkuru normální a kdy nežádoucí, lze je odnaučit?

Napište nám a těšíme se na fotografie vašich psích parťáků z agility placu, které rádi opět zveřejníme i s vašimi názory.

Pes přítel člověka č. 3 lze i objednat na www.casopisyprovas.cz (bez platby za poštovné) či v el. podobě na www.casopispresinternet.cz.

Koupit časopis