Devět let v útulku!

V útulku v Lazci plynou dny jeden jako druhý. Někteří psi se tu jen krátce zastaví, než najdou nový domov. Ale pak jsou tu ti, kteří čekají dlouhé měsíce, někdy i roky. Ti, kolem kterých lidé chodí, aniž by si jich všimli. A oni pořád čekají. Trpělivě, s tichou nadějí.

V novém čísle našeho časopisu vám představíme dva z nich. Dva psí staroušky, kteří denně vstávají, aby nás přivítali u mříží a pak se znovu uloží do pelíšku. Dva psi, kteří se nepodbízejí, neskáčou a nedělají show – a možná právě proto je nikdo nechce. Ale kdo jim dá šanci, získá víc, než si vůbec dokáže představit.

Tohle je Kamil a Lusy. Dva psí osudy, dvě velká srdce, dvě naděje, které ještě pořád nezhasly.

KAMIL – pes, který toho tolik zažil. A pořád věří, že někde existuje jeho člověk.

Kamil přišel do útulku v roce 2016. Ano, opravdu je to už devět let. Devět let čekání v kotci. A přitom je to pes, který má co dát. Jen to neumí hned ukázat. Není to typ psa, který na vás bude skákat, vrtět ocasem a dělat oči. Kamil je klidnější a opatrnější než jiní naši svěřenci. Možná právě proto ho tolik lidí přehlédne.

Přitom je to osobnost s jasným názor na svět, který se nebojí dát najevo. V minulosti měl obrovskou touhu po svobodě. Když cítil, že ho něco omezuje, dokázal doslova najít cestu ven. Jakmile mu nebylo něco po chuti, uměl výrazně varovat. S přibývajícím věkem se však uklidnil a teď spíš potichu a trpělivě čeká. Dnes je mu kolem jedenácti let a pořád doufá. Ne naivně, ne zoufale, ale s takovou tichou nadějí. Každý den se zvedne z pelíšku, přijde nás přivítat ke dveřím kotce a zavrtí ocáskem. Když přijde někdo nový, tiše u dveří kotce pozoruje tím svým pohledem, který jako by říkal „a co já?“

A právě proto vám o něm píšu. Tenhle pes si zaslouží víc než jen přežívat. Kamil si zaslouží domov. Klidné místo, kde mu někdo nebude brát jeho prostor. Kde bude někdo, kdo ho bude mít rád takového, jaký je. Kamil není pes do rušné domácnosti, není na výcvik nebo akční výlety. Je to pes pro někoho, kdo v sobě má klid, respekt a pochopení. Když mu dáte čas, ukáže vám, jak umí být vděčný. Umí se mazlit, miluje klidné procházky a pozornost. Je to kliďas, který už nic nehledá – kromě jednoho. Svého člověka a domov. Není to pes, kterého si vezmete a druhý den spolu sedíte na gauči. Ale když si k němu sednete… a jen tak jste… možná vám k nohám položí hlavu. To je moment, který si zapamatujete na celý život.

LUSY – starší psí dáma, fenka německého ovčáka, která pořád čeká. A pořád věří…

Lusy je fenka německá ovčačka, která i přes svůj věk a zdravotní potíže neztratila to nejdůležitější – důvěru v člověka. Lusy není pes, který by vás okouzlil na první pohled svým temperamentem nebo rozverností. Neštěká, neskáče, nevnucuje se. Jen se dívá. Tiše, klidně, s hlubokýma krásnýma očima, které umí říct víc než slova. Když si k ní sednete, chvíli vyčkává. A pak – možná opatrně, možná s nadějí – k vám položí čumák. Jako by říkala: „Jsem tady. Pořád. Pořád čekám.“ Je jí přibližně deset/jedenáct let. Pořádně nikdo neví. Někdo řekne „už starý pes“, ale kdo někdy sdílel život se starším čtyřnohým přítelem, ví, jak výjimečné to období je. Lusy netouží po dobrodružství. Touží po klidu. Po domově, kde bude mít své místo, svůj pelíšek, svou jistotu. Po člověku, kterému bude moct dát to, co jí jde nejlépe – tichou přítomnost, oddanost a vděčnost…

Možná právě vy, kdo toto čtete, jste jejich člověk. A možná je to váš kamarád, soused nebo někdo z rodiny. Sdílejte prosím jejich příběh. Každý sdílený příspěvek může být ten, který jim otevře cestu domů.

Více informací a fotografií najdete, jak v novém čísle Pes přítel člověka č. 10 a samozřejmě v Psím útulku Lazec, Příbram.

Nové číslo Pes přítel člověka č. 10 si můžete objednat:

• Tištěná verze: www.casopisyprovas.cz (v ČR bez platby za poštovné)

• Elektronická verze: www.casopispresinternet.cz