Znáte plemeno PULI?
Právě tomuto plemeni patří velký portrét v novém čísle Pes přítel člověka č. 4.
…“Dezső Suk, odborník na maďarské ovčácké psy, napsal: „Tento malý pes je geniální strážce stáda, prostě mimořádný pastýř ovcí – nepostradatelný v pravém slova smyslu. V mnoha případech ho člověk nemůže nahradit. Na světě neexistuje žádné jiné plemeno, které by bylo inteligentnější a učenlivější. Viděl jsem puliho jak hlídá 400 ovcí na 25 akrech pastviny bez pastýře. Pastvina nebyla širší než 150 metrů a byla obklopena úrodou. Navzdory tomu ovce neokusily ani stéblo obilí, přestože je puli hlídal zcela sám. O tomto psu lze s jistotou říct, že mu chybí pouze schopnost mluvit. Rozumí všemu! Nejen slovům svého majitele, ale i gestům, a dokonce i vůli vyjádřené jeho očima, které bere jako povely a bez otázek je vykonává.“
Jak se žije s PULIM, jsme se zeptali Ondřeje Rudolfa, předsedy chovatelského klubu Pannonia. Se svou svou partnerkou Kateřinou Jaňourovou domov sdílí se 4 jedinci tohoto plemene,
…Jednou jsem na výstavě v Polsku dostal plaketu a na ní bylo napsáno: „Puli nie je pes, Puli je Puli.“ A ono to vlastně přesně vystihuje realitu. Puli prostě není „jen pes“. Je to plemeno, které vám svým způsobem změní život – záleží jen na tom, jak moc mu člověk propadne.
Je to typický pes jednoho pána. Miluje celou rodinu, ale jednoho člověka si vybere jako svého hlavního. Zároveň je ale velmi silně orientovaný na rodinu jako celek a má výrazný ochranářský instinkt. Přeci jen je to původně pastevecký pes a tyhle vlastnosti v sobě pořád má.
Moje partnerka například chodí se psy večer ven a vůbec se nebojí jít po městě třeba i pozdě večer. Když má s sebou naše dvě feny, tak je jasné, že ty psy svoji rodinu opravdu hlídají. Už na větší vzdálenost dokážou případnému člověku dát jasně najevo, že by bylo lepší jít jiným směrem.
A co jsme nečekali a museli řešit? Upřímně řečeno – postupně jsme si pořídili čtyři puli, takže člověk už asi počítá se vším. Ty věci přicházejí postupně a člověk se s nimi nějak naučí pracovat. Navíc mezi chovateli v České republice funguje poměrně dobrá spolupráce a navzájem si pomáháme, takže když se objeví nějaký problém, většinou se vždycky najde někdo, kdo poradí.
Určitě každého hned napadne – jak náročná je péče o jeho srst? Jakou má strukturu?
Péči o srst u puli se dá vlastně pojmout několika způsoby. Pokud psa necháte jen jako pracovního nebo rodinného parťáka a srst nebudete nijak řešit, tak samozřejmě poroste a časem se sama spojí do jednoho celku – podobně jako vlna u ovcí. To ale není ideální, protože by se srst mohla zplstnatět, špatně větrat a mohly by se objevit kožní potíže.
Správná struktura srsti se začíná formovat zhruba kolem jednoho roku věku psa. Od ocasu směrem dopředu se začnou tvořit jednotlivé pramínky, které se postupně od sebe oddělují. Ve skutečnosti je to docela příjemná činnost – člověk si večer sedne, místo televize vezme psa a jednotlivé prameny jemně rozdělí. Když se tomu věnuje třeba hodinu týdně, je to úplně dostačující.
Pokud je pes využívaný jako pracovní, například na pastvinách, srst může mít také v dredové podobě, ale většinou se zkracuje spodní linie srsti asi 10–15 cm nad zemí. Důvod je jednoduchý – aby srst nesbírala nečistoty z pastvin. A upřímně řečeno, na pastvinách se nachází i spousta výkalů, takže by jinak pes nosil v srsti všechno možné.
Pokud se bavíme o srsti v takzvané výstavní kondici, kde jsou krásně vytvořené typické dredy, je údržba poměrně jednoduchá. Přibližně jednou až dvakrát měsíčně se upraví spodní linie srsti, aby si na ni pes nemohl stoupnout a nezranil se. Zastřihují se také prameny na tlapkách ze stejného důvodu. Upravuje se i srst kolem hlavy a očí – často se dělá malý culík, aby pes lépe viděl, i když pravda je, že oni vidí i přes ty své dredy. Ve skutečnosti, když je pes už v plné srsti, není údržba nijak náročná. Na jednoho psa to vychází zhruba na hodinu práce za měsíc.
Co se týká koupání, to se dělá podle potřeby. U dospělého puli je ale potřeba počítat s tím, že srsti může být klidně kolem tří kilogramů, takže schnutí trvá o něco déle. Existuje ale postup, jak psa vykoupat a vysušit tak, aby byl ještě ten samý den úplně suchý.
A ještě jedna důležitá věc – puli vlastně nelíná tak, jak jsme zvyklí u většiny psů. Jeho srst je spíš podobná vlasům. Pokud nějaký pramen zeslábne u kůže, odpadne celý, takže doma nenajdete klasické chomáče línající srsti.
Jaké je vlastně dnešní „zaměstnání“ puliho u nás?
Jak na tom vlastně toto plemeno je celosvětově?
Odpovědi nejen na tyto otázky najdete právě nyní Pes přítel člověka č. 4, které si můžete objednat v tištěné verzi bez platby za poštovné zde:
https://www.casopisyprovas.cz/pes-pritel-cloveka-4/2026
nebo si stáhněte elektronickou verzi hned do mobilu:
https://www.digiport.cz/…/1692-pes-pritel-cloveka-4-2026
Za sebe mohu napsat, že jsem při pohledu na tohoto psa vždy říkala – NIKDY. Ale rozhovor o něm mě velmi zaujal, razantní nikdy rozhodně zmizelo:) …
A jak to máte vy?