ADOPCE psa může i bolet…

To je prostě FAKT. Jsou psi jejichž adopce není snadná, ale naopak je velmi náročná pro celou rodinu i okolí.
V posledních dnech se hodně lidí vyjadřuje k adopci jezevčíka z útulku, který pokousal seniorku jež ho adoptovala. Paní byla útulkem upozorněna na možné problémové chování psa. Při pročítání komentářů typu: 1. útulek pochybil a psa neměl vydat, 2. paní musela psu něco udělat, ublížit mu a proto ji pokousal, 3. takové psy útulky nemají ani nabízet atd.. si jen říkám, kde tolik lidí bere jistotu správnosti svého úsudku a právo soudit?
Mě je jen líto seniorky, útulku i psa. Ale prostě se to stalo a stát může a nemám nejmenší právo někoho soudit.
V novém čísle Pes přítel člověka č. 4 vám přinášíme příběh s názvem
ARNOŠT aneb ADOPCE může i bolet.
Je to velmi otevřená zpověď pejskařky, která si adoptoval pesana a od prvního dne musela řešit nepříjemné situace, chování psa.
„V tomto duchu proběhl celý týden, byli jsme vysílení, vyčerpaní, zbytek smečky vynervovaný. Přiznávám, že jsme uvažovali, že tomu dáme ještě týden, a pokud nebude ani malinký náznak posunu, tak pojedeme do útulku znovu. Vrátit ho. Arnošt pořád chodil s límcem (i když jizvu po kastraci už měl zahojenou) a na vodítku – ve dne, v noci, doma i venku. Pořád nebyl schopen se uklidnit, chodil, v lepším případě seděl a všechno sledoval, a pokud se něco nebo někdo pohnuli jeho směrem, okamžitě startoval. Pořídili jsme domů další klec. Pokud jsme se chtěli najíst všichni u jednoho stolu ve stejný čas, neřešit u toho šarvátky psů, nebylo jiné řešení. V kleci byl Arnošt paradoxně klidnější. A dokonce byl schopen si v ní i lehnout, na chvilku. Ale museli jsme být všichni v té samé místnosti.
V té době už jsem chodila se zafačovaným předloktím – mám tam od té doby otisk kompletní Arnoštovy horní čelisti…“
Jak jejich příběh pokračoval? To najdete právě nyní v Pes přítel člověka č 4., které si můžete objednat nyní na www.casopisyprovas.cz (v Čr bez poštovného) či v elektronické verzi na www.casopispresinternet.cz . Zažili jste s „adopťákem“ něco podobného, vrátili jste psa do útulku, napište nám vaše příběhy na redakce@pespritelcloveka.cz rádi otiskneme. Bylo by prima ukázat možné průběhy adopce jinak než přišel vše uměl a děkoval nám, co říkáte?