Když svaly vytvoří zmrzlý úsměv…

TETANUS

Nemoc, o které většina majitelů psů téměř neslyšela, přitom nejčastěji ohrožuje štěňata v období přezubování. Krvavé ranky v tlamě považujeme za běžnou součást vývoje, riziko vstupu tetanové infekce už ale často podceňujeme. O možnosti preventivního očkování přitom mnoho majitelů vůbec neví a řada veterinárních ordinací jej ani běžně nenabízí. Kdy je pes skutečně ohrožen, jaké jsou první příznaky a pro které psy má vakcinace smysl?

Kde se lze setkat s bakteriemi?

Clostridium tetani žije běžně ve střevech většiny zvířat a dostává se jejich trusem do prostředí. Daří se mu v hlubších vrstvách vlhké a na humus bohaté zeminy, ve střevech i hluboko v půdě je v tzv. aktivní formě. V nepříznivých podmínkách vytváří tzv. spory, kdy jsou baktérie jako by „zakuklené“ do pevného obalu, který je chrání před vnějšími vlivy. Aktivní stadia lze zničit pomocí běžných dezinfekčních prostředků či působením fyzikálních činitelů. Spory jsou však velmi odolné a nejsou-li vystavené slunečnímu světlu, přežívají i několik let (uvádí se i 50) v jakémkoli prostředí: v mrazu, ve vodě, na slunci, v suchu, v domácnosti, ve špíně, na rostlinách… Ve chvíli, kdy se spory dostanou do vhodného prostředí (teplo, vlhko a nepřítomnost kyslíku), aktivují se. Typickým případem jsou výše zmiňované bodné nebo řezné, uzavírající se rány. Takové rány jsou obzvláště běžné na farmách, kde na zemi mohou být hřebíky nebo kousky drátu, které mohou být snadnou příčinou propíchnutí lidské nebo zvířecí nohy. Samy o sobě však tyto předměty, resp. samotná rez, nejsou nositeli tetanu! Ránu může způsobit jakýkoli špičatý předmět, včetně např. zubů při pokousání. A protože nic není pouze černobílé, infekce je možná také přes pochvu, dělohu či trávicí trakt…

Aktivní stadium produkuje toxiny: tetanolysin, který rozkládá červené krvinky, ale při onemocnění tetanem se neuplatňuje, a tetanospasmin, který je zodpovědný za klinické projevy onemocnění. V ráně produkovaný tetanospasmin proniká k nejbližším motorickým nervovým zakončením a jimi se šíří do centrální nervové soustavy. V nervových buňkách nevratně blokuje vylučování dvou tlumivých chemických látek glycinu a tzv. GABA, což vede k převaze nervových vzruchů nad útlumem, a proto také ke svalovým křečím a kontrakcím. V těžkých případech nemůže pacient dýchat kvůli ochrnutí dýchacích svalů a vyžaduje napojení na řízenou ventilaci. Udušení bývá nejčastější příčinou úmrtí na tetanus.

Inkubační doba tetanu u psů je nejčastěji 5-10 dní, ale může trvat i tři týdny. Je-li místo vstupu infekce na hlavě, bývá inkubační doba kratší. Ve chvíli, kdy se onemocnění rozvíjí, už původní poranění nemusí být patrné.

Existují dvě formy tetanu: lokální a generalizovaná.

Lokální tetanus je častější a projevuje se ztuhnutím svalů, které se nacházejí mezi místem infekce a míchou – nemoc tedy postihuje například jen poraněnou končetinu. Lokalizovaný tetanus se může rozšířit i na opačnou stranu těla, nebo přejít v generalizovaný tetanus.

Generalizovaný tetanus začíná topornou chůzí, končetiny jsou ztuhlé a pes má potíže se vstáváním a leháním. Ocas bývá odtažen od těla. Od prvních příznaků k celkovému postižení neuplyne více než 48 hodin.

Projevy?

Klasický pacient ztrácí schopnost mrkat, a proto se třetí oční víčko přetahuje přes oko, aby ho zvlhčovalo. Pacient se stává citlivým na světlo a zvuk, takže např. hluk způsobený padajícím kýblem nebo tleskáním rukou může ve skutečnosti vyvolat křeče nebo nervové záchvaty. Psi s volně visícíma ušima mohou mít takový svalový stah, že se uši postaví více méně rovně, a obličejové svaly se stahují dozadu takovým způsobem, že vytvoří to, co se nazývá „risus sardonicus“. V pokročilejších stadiích může pacient přestat ovládat končetiny a stává se zcela nehybným. Křeče šíjových svalů vedou ke zvrácení hlavy nazad (stav zvaný opistotonus). Nejlépe charakterisuje stav „risus sardonicus“ foto zlatého retrívra, které mi dovolili použít přátelé z Německa. Pro zajímavost: Parker onemocnění přežil a ve zdraví se dožil více než 13 let. Viz první foto…

POZOR při výměně mléčného chrupu! Právě v tomto období jsou štěňata vystavena vyššímu riziku vzniku vstupních ran pro tetanovou infekci. Jak velké toto riziko skutečně je, kdy má smysl uvažovat o očkování, jak probíhá léčba – to se dočtete v článku MVDr. Milana Štourače v aktuálním čísle časopisu Pes přítel člověka č. 8.

K objednání v tištěné verzi na https://www.casopisyprovas.cz/pes-pritel-cloveka-8/2026   (bez platby za poštovné) nebo zvolte elektronickou verzi ke stažení do mobilu, tabletu či počítače zde https://www.digiport.cz/detail/floowie-pu/599772/1692-pes-pritel-clovek-8-2026 .

Máte doma psa, který tetanus prodělal a uzdravil se? Podělte se s námi o svůj příběh. Napište nám na redakce@pespritelcloveka.cz – vaše zkušenost může pomoci dalším majitelům včas rozpoznat první příznaky a zachránit psí život.