PULIN – Z KRÁLE PASTVIN TÉMĚŘ ZAPOMENUTÝM PLEMENEM
Znáte pulina? Možná vám na první pohled připomene mudiho nebo chorvatského ovčáka. A není to náhoda. Všechna tři plemena mají společné kořeny v Panonské nížině. Jenže zatímco mudi a chorvatský ovčák získali své standardy, plemenné knihy a nakonec i mezinárodní uznání, srbský pulin zůstal stranou oficiální kynologie.
Přitom kdysi patřil k srbským pastvinám stejně neodmyslitelně jako stáda, která hlídal. Byl pravou rukou pastýřů, pracoval s ovcemi i velkými hospodářskými zvířaty a střežil majetek.
Dnes je jeho příběh úplně jiný.
Podle chovatelů žije velká část populace pulinů bez původního pracovního využití a mnoho těchto psů končí na ulicích, smetištích nebo přivázaných na krátkých řetězech. Bez jednotného standardu, rodokmenů a kontrolovaného chovu navíc hrozí, že se původní typ postupně vytratí.
A přitom je to pes, který má dnešnímu aktivnímu člověku co nabídnout. Energický, mimořádně bystrý, učenlivý, houževnatý a zapálený do spolupráce s člověkem. Pes, který chce pracovat a mohl by nacházet uplatnění nejen u stád, ale také v agility, dogdancingu, poslušnosti, noseworku a dalších disciplínách.
Jeho osud přitom mohl vypadat úplně jinak. O uznání pulina se dlouhá léta bojoval chovatel Jovan Plačkić, který vytvořil návrh standardu, pořádal výstavy a pracovní zkoušky a snažil se nastartovat řízený chov. Pulin se však oficiálního uznání nedočkal.
A právě tady začíná druhá, mnohem silnější část našeho portrétu.
O pulinovi totiž nevyprávíme jen prostřednictvím historie a popisu plemene. Promluvil k nám také srbský chovatel a jeho velký milovník Mirko Stjepanovič. Bez příkras popisuje, co se s pulinem v jeho domovině stalo, proč podle něj doplatil na nezájem kynologických institucí, úpadek pastevectví i přetrvávající předsudky – a proč se obává, že budoucnost tohoto psa vůbec nemusí být samozřejmá.
Je to místy hodně těžké čtení. Vedle historie a kynologie se totiž dostáváme i k podmínkám, ve kterých někteří pulinové dodnes žijí, a ke krutým praktikám, které se podle Mirka Stjepanoviče v některých místech stále předávají jako „tradice“.
Pulin je tak trochu příběhem o tom, co se může stát s pracovním plemenem, když zmizí práce, pro kterou po staletí vznikalo – a zároveň se nenajde dost lidí, kteří mu včas nabídnou novou cestu.
Dokáže se ještě zachránit? Dočká se někdy uznání? Nebo jednou zůstane jen ve vzpomínkách na psy, kteří bývali pány srbských pastvin?
Rozsáhlý osmistránkový portrét PULINA – včetně otevřené výpovědi Mirka Stjepanoviče – najdete v novém čísle časopisu Pes přítel člověka.
A troufáme si říct, že tentokrát představujeme plemeno, o kterém možná většina českých pejskařů ještě nikdy neslyšela. Článek je navíc podle Mirka Stjepanoviče vůbec prvním svého druhu, který o pulinovi vyšel v zahraničí.
Obsáhlý unikátní portrét najdete v novém čísle Pes přítel člověka č. 9, které si můžete objednat v tištěné formě na https://www.casopisyprovas.cz/pes-pritel-cloveka-9/2026
(bez platby za poštovné) či ke stažení v el. verzi