Je jen a jen na vás, kudy, jak a s kým půjdete a co spolu objevíte
Když jsme připravovali článek na téma vztahů, výstav a společného života se psy, okamžitě se mi vybavila Martina a Martin Švecovi – známá pejskařská dvojice, kterou sleduji už opravdu mnoho let. Martinu si pamatuji ještě z dob, kdy jsem objížděla se svými psy asi každou výstavu v Česku i na Slovensku – nejprve jako drobnou dívku v junior handlingu, později jako nepřehlédnutelnou vystavovatelku s shih-tzu a australáky. A pak se vedle ní objevil Martin s bíglem. 😊
Dnes je z nich po šestnácti letech manželství sehraná rodina se dvěma dětmi, smečkou psů a obrovskou láskou k australským ovčákům.
Musím ale přiznat ještě jednu věc – za těch šestnáct let, co dělám rozhovory s pejskaři, jsem snad nezažila tak otevřený a upřímný dvojrozhovor. Každý odpovídal sám za sebe, bez snahy „říkat to správně“. Vážím si jejich důvěry, se kterou nás nechali nahlédnout nejen do světa výstav a chovu, ale i do svého běžného života, radostí, emocí a někdy i těžkých momentů. A na jaké otázky nám odpověděli?
Měli jste předtím i nějaké vztahy s nepejskaři – bylo to u vás vůbec možné?
Máte mezi sebou rozdělené role – kdo připravuje psa, kdo komunikuje s rozhodčími, kdo plánuje cestování?
Máte mezi sebou roli „uklidňovače“, když je ten druhý ve stresu?
Byl moment, kdy vás pes nebo nějaká situace v chovu opravdu emocionálně zasáhla?
Martina:
Stejně jako těch nejsilnějších bylo několik, tak i těch opravdu těžkých bylo několik. To je asi v chovu normální. Vždy jsme tu ale byli jeden pro druhého a společně jsme zatím vše zvládli. Konkrétně pro mě to byla ztráta jedné ze dvou našich prvních chovných fen, která zahynula tragickou nehodou v pouhých 4 letech.
A sůl do rány sypala ještě zášť a zloba lidí, nebo tedy ještě lépe lži! Prostě jsou lidé, kteří i v takové situaci dokázali vymyslet lež, která se jim hodí jen proto, aby nás poškodili. Přitom my jsme si nastavili na samém začátku, že pojedeme vše tzv. čistě a transparentně, protože lži a zatajování v chovu jsou cesta do pekel.
Některým jedincům to ale asi přišlo nepochopitelné, a tak vymýšleli teorie, které bohužel v mnohých přežívají roky. Martin mě naučil (a stále učí) takové věci nevnímat. Navíc s přibývajícím věkem a zkušenostmi vím, že se s tím nedá bojovat, takže myslím, že jsem dost odolná. Ale ve chvíli, kdy najdeš svou milovanou čtyřletou fenu přejetou, víš, že tu není a nebude, a pak zjistíš, že se říká, že lžeme, že zemřela na epilepsii… to prostě jistým lidem neodpustím do konce života.
Martin:
Bohužel za tu dobu těch zásahů už pár máme. Vždy nás to sebere a snažíme se přijít na to, kde jsme udělali chybu. Pak potřebujeme i nějaký pozitivní kopanec, abychom se zase „vzpamatovali“.
Ale myslím, že chcete něco konkrétního. Ty byly asi dva, které nám srdce opravdu zruinovaly. Martina myslím popíše ztrátu Michelle. Já musím vytáhnout Chilliho. To byl pes dovezený z Chile pro oživení krve našich rodokmenů. Než jsme ho ale stačili ve svém chovu použít, objevila se u něj ve dvou letech rakovina mízních uzlin.
U psa v plné síle, ve výborné kondici. Z doktorských odhadů 3–6 měsíců života udělal Čilík skoro dva roky. Tak moc tu chtěl být… Už se mi přes slzy blbě píše, ale byl to pes, který nebyl exteriérově ničím převratný, vlastně takový hezký průměr. Ale ta osobnost, charakter, povaha… To, co na výstavě za pár minut nemáte šanci odhalit, vás v každodenním životě úplně pohltí.
Pes, který funguje na myšlenku, nejmilejší tvor, kterého můžete potkat. O to víc mě mrzí, že se nedočkal našich dětí, protože ty mají přesně tyhle typy psů rády. No… jdeme dál!
Jak se vám podařilo skloubit rodinný život se dvěma dětmi a tak náročný koníček?
Co podle vás děti získají tím, že vyrůstají v prostředí psů a výstav?
Měli jste někdy pocit viny – že někdy berou psi víc času než rodina, nebo naopak rodina víc času než psi?
Celý rozhovor najdete v novém čísle Pes přítel člověka č. 7. A stojí za přečteníJ
Nové číslo k objednání v digitální podobě na https://www.digiport.cz/detail/floowie-pu/597269/1692-pes-pritel-clovek-6-2026 v tištěné pak na https://www.casopisyprovas.cz/pes-pritel-cloveka-6/2026 zde naleznete i předplatné https://www.casopisyprovas.cz/PREDPLATNE-CR-c1_1_2.htm či starší čísla časopisu.
Co zaujalo na rozhovoru vás?
A mimochodem… hledáme další pejskařské dvojice a rodiny, pro které jsou psi společnou životní cestou. Pár dvojic již mám „ v hledáčku“, ale třeba mi doporučíte nějaké i vy 🙂