Když za agresí stojí strach

Kolikrát už podobná slova rozhodla o osudu psa?

Sullivan se během svého života naučil, že jediný způsob, jak se ubránit světu, je kousnutí. Strach, nejistota a špatné zkušenosti z něj udělaly psa, kterého se lidé báli.

Takto jeho chování vnímali v útulku:
„Bada jsme začátkem února 2026 přijaly do útulku z Psí školy Nagit. Byl to pes, o kterém už jsme hodně věděli a vůbec se na něj netěšili. To ale neznamenalo, že ze sebe pro něj nevydáme maximum. U nás dostal nové jméno a šanci na nový začátek.
Sullivan se choval nejistě, strachově agresivně, labilně, v mnoha situacích netypicky a nečekaně. Za svůj život se naučil, že jediná jeho komunikace, kterou bude člověk „respektovat“, je kousnutí. A tak jeho komunikace vypadala: Nevím, neznám, bojím se, nelíbí se mi, chci, potřebuju, toužím = kousnu. Nechci, abys mi dala obojek a vodítko? Kousnu. Chci tu misku, ty ji držíš? Kousnu. V útulku naštěstí nikdo neutrpěl žádné zranění. Předvídali jsme, upravovali management (klec, náhubek, couračka, trvalé nastrojení, odchytové rukavice), trénovali pozitivku a přepisovali nemocné vzorce chování.
Byla doba, kdy se malý, tehdy ještě Bad, jen bál. Nikdo jeho strach nevzal na vědomí, situace se nejenže neměnily, ale ještě se zhoršovaly, a jeho jedinou šancí na přežití se stalo kousnutí. Kousnutí fungovalo, zajišťovalo mu bezpečí, ale časem se stalo zlozvykem.
Uvědomovali jsme si, že Sullivan, není pes, který by kdy mohl být běžnému smrtelníkovi milým psím společníkem. Byl to zkažený, psychicky zničený tvor, který by pro normálního člověka představoval okamžitou hrozbu…“

Šancí pro Sullivana se stala Blanka Fantová, která jej adoptoval. A rozhovor právě s ní najdete v novém čísle PPČ č. 7.

Jak vypadal váš úplně první den společně doma?
První den není nikdy moc záživný ani zábavný. Pro psa jsou to sice nové zážitky, ale především stres. Změna prostředí a lidí. Jediným spojovacím bodem je nový majitel. Neboť za pejsky do útulku se zpravidla několikrát dochází a teprve poté jde pejsek do adopce.
Z Táborského útulku to máme domů dvě hodiny autem. Sulli do kennelky v autě nastoupil pěkně a celou cestu byl hodný. Přibližně v polovině cesty jsem zastavila, abych zkontrolovala, že je v pořádku. A rovnou jsem vzala celou smečku proběhnout se na louku. Svítilo sluníčko, takže jsme si to všichni užili.
Po příjezdu domů si Sulli prošel nový domov. Ale popravdě? Moc ho to nezajímalo. Takže šel rovnou do své klece. Ano, útulkový pes se špatnou minulostí, jakou má Sulli, prostě nemůže být doma jen tak na volno. To by byl průšvih, než by člověk mrknul.
Klec nebo kennelka jsou úžasným pomocníkem nejen k odpočinku psa, ale i k bezpečí psa a jeho okolí. A my jsme měli obrovskou výhodu, že nám holky z útulku pomohly a Sulliho na klec naučily už v útulku. A nejen to. Naučily ho pracovat s klikrem. Začaly s ním pracovat tak, aby byl do nového domova připravený co nejlépe. Patří jim obrovské uznání a velké díky! Protože to, co ony těm pejskům dopřejí, je až neskutečné…“


Jak vypadá život se psem, který se bojí doteku, obojku nebo obyčejné manipulace? Co všechno obnáší jeho každodenní převýchova? A proč Blanka Fantová říká, že největší odměnou není poslušnost, ale chvíle, kdy pes sám přijde a položí vám hlavu do klína?

Sullivanův příběh ukazuje, že agresivita nemusí být povahovým rysem. Někdy je jen posledním zoufalým způsobem komunikace. A to je téma nového čísla – PSI S NÁLEPKOU.

Nové číslo si můžete objednat v tištěné podobě bez poštovného zde https://www.casopisyprovas.cz/pes-pritel-cloveka-7/2026 nebo zvolte elektronickou verzi ke stažení do mobilu, tabletu či počítače – https://www.digiport.cz/detail/floowie-pu/598444/1692-pes-pritel-clovek-7-2026 .

Letní číslo má plných 100 stran čtení o psech a lidech, kteří s nimi sdílejí svůj život. Najdete v něm silné příběhy, zkušenosti majitelů, chovatelů i sportovců, témata o zdraví, výživě a výchově i praktické rady pro každodenní život se psem.
A jako letní dárek získáte k tomuto číslu zdarma také dětský časopis Méďa Pusík. Ať už máte doma děti, vnoučata o prázdninové „čtení“ budete mít postaráno.

Kolik psů podle vás dostalo nálepku „agresivní“, přestože se ve skutečnosti jen báli? Myslíte si, že si každý takový pes zaslouží druhou šanci?